Snímek Todda Haynese Nejsem tam o Bobu Dylanovi, uváděný dnes v sobotu 5. července od 16.00 na karlovarském festivalu v distribuční předpremiéře, je nicméně ovšem dost netradiční.

Sám režisér se nechal slyšet, že je postavou kultovního písničkáře a hudebníka posedlý. A v tomto případě je určitě dobře, že svou posedlost uznávaný tvůrce outsiderského Jedu či melodramatu Daleko od nebe takhle obsedantně ventiloval.

Vznikla zajímavá, písničkami rozhoupaná a pestrobarevná hádanka, která odzpívá Dylanovy největší hity a zároveň přiblíží Ameriku od 60. let. Snad tu nahlížíme do duše umělce, který se pustil napříč Spojenými státy, neváhal promlouvat do společenského dění a podílel se na vzniku kontrakultury v USA ještě ve starých zlatých dobách.

Kým doopravdy byl?

Jenže návštěvník by měl vzít s sebou do kina i svůj ostrovtip, neboť film je pro Dylana neznalého diváka určitě těžší než sobotní křížovka nebo tahání ježka z klece.

Pověstným čertovým kopýtkem filmu je téměř kubistický portrét umělce, který spoluutvářel americkou kulturu, aniž by kdokoliv přesně věděl, kým Bob Dylan doopravdy je a byl. Neměl rád publicitu, schovával se za různými maskami, rád mystifikoval publikum, natož pak novináře a životopisce.

Kdo by si chtěl dělat monopolní patent na pravdu o této osobnosti, naběhl by si hned na vidle – přinejmenším na Dylanově farmě.

Dylana hraje i Blanchettová

Snad proto je tu Dylan představen jakoby z několika úhlů pohledu, v různých časových obdobích a hlavně ztělesněn hned několika herci – Richardem Gerem, Heath Ledgerem a dokonce Cate Blachettovou. Takoví mistři převleků je slavný „Glum“ Andy Serkis nebo Michal Dočolomanský v roli Nicka Cartera filmu Adéla ještě nevečeřela by mohli závidět.

Postupně ohmatáváme různé vrstvy, probíráme se jeho různými maskami, jako by šlo o různé hudební polohy jeho písniček. Rozumět nakonec ale ani nemusíme. Film je trochu jako fetiš, monumentální i nedostupný sošný objekt slavné osobnosti. Stačí, že stojí, nikdy si s ním už potom lámat hlavu nebude.