Článek
Judas Priest na Nostradamovi opustili syrovost a rozvinuli své fantazie za pomocí všudypřítomných kláves a prvků orchestrálního metalu. Místy kostelně znějícími varhanami a symfonickými plochami chtěli vyvolat romantické opojení, atmosféru zašlých věků.
Album je ale především plné otravné vaty, různých inter a meziher a posluchač pořád čeká, kdy už přijde to hlavní. S výjimkou asi dvou písní bohužel nic pořádného nepřijde.
Typickou výplňovkou je např. War, podobně ubíjející skladba Death až šokuje svou prvoplánovostí a naivitou (klávesy a bijící zvony? to si mohli dovolit Black Sabbath v roce 1970, dnes to působí jako vtip). Když pak konečně dojde na nějaká kytarová sóla, jsou plná metalových klišé a celek už nezachrání.
Nostradamus je album, které zní jako ze začátku osmdesátých let a navíc má ještě doslova šílenou stopáž okolo 100 minut. Pro běžného posluchače, ne skalního příznivce Judas Priest, se stává nestravitelnou "kládou".
Judas Priest: Nostradamus, Sony BMG