Scofield je totiž nejen vynikajícím interpretem, ale především neustále hledá nové výrazové prostředky. Up All Night je místy velmi vzdálené jazzu, řada skladeb se nese v duchu funku, který je pojat úplně jinak než na odlehčeném, šest let starém albu A Go Go.

Ladění desky udává hned úvodní radikální Philiopiety, ve které Scofield hybný rytmický doprovod jen dobarvuje samply a jednotlivými značně zkreslenými tóny kytary. Podobně pojaté jsou i následující Watch Out For Po-Po a Freakin´ Disco, které je sice odlehčeno uvolněnou pasáží, ovšem i ta si zachovává ultramoderní ráz, protože je plná kosmických zvuků. V Thikhathali futuristický funk spojuje s postupy nigerijské hudby a ve Watcha See Is Whatcha Get přiznává soulové kořeny své tvorby - jde o hit skupiny The Dramatics z roku 1971.

Scofield si je však vědom, že čistě funkové album by postrádalo další dimenze. Creeper je proto ovlivněna mahavishnuovským jazzrockem, v jehož duchu se nese i Born In Troubled Planet. Uvolnění pak přináší lyrická skladba Like The Moon, i ta však dostává v závěru psychedelickou náladu, kterou navozují elektronické zvuky a chrastění perkusí. Nechybí ani tradičněji pojatá sóla, v těch zase Scofield použil na jazz neobvykle silného zkreslení zvuku nástroje.

Svou radikálností připomíná Up All Night Davisovo funkové album On The Corner, které však vyšlo v první polovině 70. let. Přesto však jde v rámci současného jazzu o mimořádnou a velmi progresivní nahrávku.

The John Scofield Band: Up All Night, Verve / Universal, 67:10