Lenka Reinerová se narodila 17. května 1916 v Karlíně. Navštěvovala německé gymnázium ve Štěpánské. Začínala jako komunistická novinářka, od r. 1936 pracovala jako novinářka v emigrantském časopise Arbeiter-Illustrierte-Zeitung.

V roce 1939 uteka z republiky před nacisty přes Francii a Maroko do Mexika, kde působila na velvyslanectví československé exilové vlády. Pro Židovku zcela nezbytný útěk byl velmi dobrodružný, Reinerová byla internována v zajateckých táborech. V Mexiku úzce spolupracovala s Kischem.

Po skončení druhé světové války, kterou přežila jako jediná z celé rodiny, o niž přišla v Osvětimi, zamířila se svým mužem, jugoslávským interbrigadistou Theodorem Balkem do Bělehradu.

Do Prahy se vrátila v roce 1948. Na začátku 50. let strávila 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě v ruzyňské věznici. V roce 1956 jí vyšla kniha Hranice uzavřeny.

V 60. letech pracovala jako šéfredaktorka časopisu Im Herzen Europas. Po invazi sovětských vojsk nesměla publikovat a živila se překlady a tlumočením. Náklad knihy Barva slunce a noci z roku 1969 byl zabaven. V knize se vracela do vězení v padesátých letech. Od začátku 80. let vydává její německy psané knihy berlínské nakladatelství Aufbau.

O svém pestrém životě řekla před dvěma lety v rozhovoru pro Právo: "Chytili jsme divné století. To je typické pro celou mou generaci. Narodili jsme se za první světové války a nezažili jsme něco jako bezstarostné mládí, protože se vzápětí přiblížila druhá světová válka a fašismus se všemi jeho strašlivými důsledky. Nevybrali jsme si to. Přišlo to samo a my v tom museli nějakým způsobem fungovat. Velice mě proto potěšilo třeba to, když jsem dozvěděla, že náš ministr obrany vyznamenal španělské interbrigadisty."

Reinerová podlehla vážné nemoci, se kterou po 40 let bojovala.