Říká se také – a těžko by se našel někdo, kdo by nesouhlasil – že kdyby nenatočil nic jiného než Vyšší princip, stačí to, aby jeho jméno nebylo zapomenuto. Filmů, které se zapsaly zlatým písmem do pokladnice české kinematografie, je mnohem víc: Božská Ema, Svatba jako řemen, Svědomí, Morálka paní Dulské.

Zapomenuty nebudou ani jeho divadelní režie, mezi nimi slavná inscenace Pensionu pro svobodné pány, která se v pražském Činoherním klubu hrála 16 let. A nejspíš ani drobné herecké výkony jako řezník, který „všechno sežere“ z Menzelových Slavností sněženek, nebo profesor-kardiolog v Hřebejkových Pelíšcích. „Moje životní dílo skončilo v roce 1984 filmem Prodavač humoru, od té doby jsem už žádný film pro kina neměl, všechny moje další projekty byly realizovány na televizní elektromagnetický záznam,“ řekl s hořkostí Právu v rozhovoru před karlovarským festivalem, který ho před třemi lety ocenil za dlouholetý umělecký přínos světovému filmu.

Ty projekty ještě neskončily, režisér, narozený 26. června 1918, tedy ještě v RakouskuUhersku, dokončuje dvoudílný TV film Peníze.