Nedávno jste absolvovali české turné s Horkýže slíže. Bylo přínosné?

Marcel (bicí): Velmi, protože na Horkýže slíže chodí jiná sorta lidí než na nás. V Čechách a na Moravě jsme hráli na místech, kde jsme dosud nevystupovali, takže to byla taková předváděčka.

Hrajete už osmnáct roků. Cítíte se jako legendy?

Cybo (baskytara): Když nás někdo chce brát jako legendu, prosím. Může mít ten dojem díky tomu, že některé naše písničky jsou z počátku devadesátých let, tedy už docela staré, ohrané. Já se ale ještě jako člen legendární kapely necítím. Možná za dva tři roky, až budu starší.

Ve vašich textech je spousta sociálních témat. Je to filozofie kapely?

Sveťo (zpěv): Jak se cítíme, tak se vyjadřujeme. Rozhodně nejsme politická kapela, nemáme tak vyhraněný názor, abychom ho hlásali v textech. Spíš rozebíráme určité duševní stavy, je v nich symbolika. Jsme založení na textech. Hudebně to jsou – zjednodušeně řečeno – tři akordy, jako u každé rock’n’rollové kapely. V psaní textů mě ovlivňuje například francouzská bohéma, Rimbaud, Baudelaire a další. Je to taková romantika, sentiment. Rád se jí nechám inspirovat. Někdy si třeba vezmu verš od nějakého básníka a na jeho základě dopíšu text. Zrovna nedávno jsem dodělal skladbu, která je celá „vysamplovaná“ z Puškina.

Vaše nejslavnější píseň se jmenuje Mosty. Jak na začátku 90. let vznikla?

Sveťo: To je zajímavá historie. Byla to naše první singlovka a byla záměrně napsaná jako hit. K textu mě inspirovaly zápisky z deníku jedné mé kamarádky. Původní verze je s klávesami, zatímco na nové desce Absinth je nahraná s kytarami.

 

HT se v sobotu představí na festivalu Broumovská kytara spolu s kapelami Krucipüsk, Blue Effect, Brenda 5, No Heroes a dalšími.