Hlavní obsah

Rami Be’er: Nejsem naivní, umění nezmění svět

Právo, Alex Švamberk

Do Česka včera přiletěl přední izraelský taneční soubor Kibbutz Contemporary Dance Theatre, který uvede na festivalu Tanec Praha choreografii Ekodoom. V pátek vystoupí v Brně, v pondělí a v úterý v Praze. Právu poskytl rozhovor umělecký šéf souboru a choreograf Rami Be’er.

Foto: Alex Švamberk, Novinky

Rami Be’er po příletu do Prahy.

Článek

Proč jste dal představení název Ekodoom, který evokuje dojem konce ekologie?

Je to jen jméno, které se nabízí divákovi jako volba. Pro mě je důležité nabídnout možnost individuální interpretace. Je přece v pořádku, když dva lidé sedící vedle sebe vidí každý něco úplně jiného. Název naznačuje, že představení přináší něco o naší existenci teď a tady. Ale nevyprávím příběh. Dílo může klást otázky, které jsou spojeny s naší existencí, a současně mířit do světa fantazie, snů a lyriky.

Jste i hudebníkem. Co pro vás znamená hudba a její spojení s tancem?

Nejpřirozenější věc. Od dětství jsem hrál na cello, otec a sestry na housle a klavír. Když poslouchám hudbu, mám vize pohybu i obrazů. Je pro mě významným zdrojem inspirace. Tu ale získávám i jinak, z obrazů, architektury, z článku, který jsem četl, i z poezie. Důležité jsou pro mě i další aspekty představení – kromě pohybu i scéna a světelný design, které si sám navrhuji, nebo kostýmy, na nichž se spolupodílím.

Jste nějak ovlivněn současnou sociálně-politickou situací v Izraeli?

Ne přímo. Ale mezi řádky se to do naší tvorby dostává. Věřím, že díla, která vytvářím, jsou inspirovaná prostředím, v kterém žiju, i když to není hlavní cíl. Nakonec ale záleží na očích diváka, co v představení vidí.

Tanec Praha 2008Autor: Tanec Praha

Odráží vaše tvorba také strach z Hamásu a současného ostřelování Izraele raketami?

Narodil jsem se v Izraeli, rozhodl jsem se žít v kibucu a pracovat s Kibbutz Contemporary Dance Company, a i tohle je součást života v této zemi. Izrael se účastnil válek od svého vzniku, prožil už různé krize. To je realita, do které jsem se narodil, patřím do ní jako člověk i umělec. Věřím, že tanec, hudba i pohyb mohou beze slov navodit komunikaci mezi lidmi různých kultur a náboženství, ale nejsem naivní, abych si myslel, že umění změní svět nebo vyřeší politické problémy.

Co vás láká na životě v kibucu, který je přece jen hodně kolektivistický?

Zpočátku se do kibuců skutečně promítaly ideje socialismu a komunismu, ale jak se svět změnil, změnil se i kibuc. Stále je to ale unikátní místo. Já se v kibucu narodil, takže žít tam je pro mě přirozené. Cítil jsem, že je to pro mne to pravé místo. V našem domě jsem vyrůstal obklopen hudbou a uměním. Otec je architekt, matka pocházela z rodiny, která měla velké nakladatelství. A ve stejném kibucu žila i Jehudit Arnonová, která založila tento soubor. Díky ní jsem od mateřské školky objevoval svět tance.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám