Článek
Co říkáte na ten název nového filmu?
Než jsem si přečetl scénář, přišel mi poměrně dost ostrý. Ale pak jsem byl překvapen. Viděl jsem, že to není příběh žádného buldozera dívčích srdcí. Ten film ani není o děvkaření, ale o vztazích, o samotě, o návratu k manželce věčného proutníka. Je to hořká komedie.
Jaký je vlastně František?
Slaboch. Přitom se na všech stranách snaží bojovat se svou slabostí, ale vůbec se mu to nedaří. Nakonec jej opustí i žena, která mu nechce tolerovat jeho nevěry. Vlastně by se dalo říct, že za to nemůže. On do všech vztahů dával srdce, a takhle to dopadlo. Svým děvkařením spíše před něčím neustále utíká, možná chce zaplnit mezery ve svém vztahovém životě. Nakonec se ocitá v samotě, těm ženám totiž ubližuje.
Česká filmová kritika mluvila v 90. letech o typickém hrdinovi porevolučních filmů, jímž byl „chcípáček“. Je takový i František?
To je moc pěkně řečeno. František je malý český chcípáček – myslím, že se nachází v začarovaném kruhu. Na druhou stranu je třeba vidět, že pro něj maminka obětovala celý svůj život. Skvěle tuhle roli opičí matky zahrála Zdena Hadrbolcová. A s takovým závažím se těžko žije. Když Františka opouští žena, připadá si, jako by mu brali jeho oblíbenou hračku. Pláče, v tu chvíli nechce žádnou jinou... Ale to mu nevadí, aby si bokem někde nezalubkal!
Řeklo by se, že snem každého herce je hrát s tolika ženami najednou. Ovšem nepřál jste si někdy, aby ty filmové nůžky střihly později a nechaly vám milostnou scénu?
Myslím, že to zas tak nevadí. Naopak jsem přesvědčen, že ty nůžky stříhaly velmi dobře. Ten film není o tom, že by ukázal nějaké děvkaření, natož že by si František užíval. Snaží se ho nesoudit, nestát ani na jeho straně, ani jej jednoznačně odsoudit. Je vůči němu neutrální. Navíc, já jsem velmi plachý člověk.
Jak se na vás doma dívali, když jste přišel s tím, že budete hrát ústřední postavu filmu František je děvkař? Nebyli překvapeni?
Neřekli nic – co by na to měli říct, když ten film neviděli. Navíc moje rodina i přátelé vědí, že odlišuji oba světy, svět hraní i svůj soukromý život. Ale to je taková obligátní otázka, která vždycky padne. Já říkám, že jestliže mi chcete rozvrtat manželství, ptejte se dál.
Tak jinak. Už podruhé se divákům představujete jako řidič veterána. S Petrem Čtvrtníčkem jste se ve známé grotesce z prostředí fotbalového svazu pokoušel nastartovat služební žuk. Nyní řídíte staré embéčko.
To máte pravdu (smích). Ale je to opravdu shoda okolností, konstelace scénářů. Nemám k takovým autům žádné srdeční vazby. Ovšem to embéčko dobře táhlo. Jeho majitel měl sice tajný spínač v motoru, který se musel zapnout, pokud jste jej chtěli nastartovat. Ale jakmile jsme na to přišli, nenechalo nás nikdy ve štychu.
Ve filmu jste si zahrál cvokaře. Jak snadno se před kamerou ztělesňuje psycholog?
Zase tak těžké to nebylo. Taková role nevyžaduje příliš velkou akci. Navíc na škole, na Janáčkově akademii múzických umění jsme měli předmět psychologie, a dokonce jsme absolvovali nějaké terapie. Tedy dovedu se do toho snadno vžít. Ale těžko bych si dovedl představit, že bych takové povolání dělal. Abych poslouchal stejné příběhy, stejné problémy, na to bych neměl kapacitu.
Mluvíte moravský, řekněme, že je to součástí vaší image?
Já se o to moc nesnažím, ten moravský image vytvořila reklama na domácí žvýkání a potom role rozhodčího ve hře Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit. Tam jsem použil brněnský dialekt, který mi ale ve skutečnosti není nijak vlastní. Nejsem dokonce ani z Brna. Naopak na divadle a ve filmu se snažím mluvit především korektně.
Nevzniká ale z regionálních nářečí spíše groteskní folklór, který se profanuje v televizi?
Před pětadvaceti lety se točilo Slovácko sa nesúdí, dnes je populární Denik Ostravaka. Ale já se tomu raději vyhýbám, snažím se o univerzalitu, aby ta použitelnost herce byla co největší.
A byl byste schopen mluvit pražsky?
Já myslím, že jasně…