Sobotní i nedělní koncert v zaplněném sále potvrdil, že Bělohlávek v něm našel těleso, se kterým si skvěle rozumí. Sobotní koncert byl sice poznamenán předem ohlášenými změnami, ale mistrný recitační projev Otakara Brouska v Kabeláčově 7. symfonii (místo M. Moravce) i hra pianistky Elisabeth Leonské (místo Piotra Anderszewského) v Beethovenově Koncertu č. 5 C dur udržely vysokou laťku večera, i když u Leonské bychom určitě uvítali více dynamické údernosti.

Britové vytvořili burcující doprovod stále aktuálního, varovného Kabeláčova díla z roku 1968 a posléze excelovali v Šostakovičově Symfonii č. 6 h moll.

Nedělní koncert pak končil bouří v sále. Bělohlávkovo nastudování Brittenovy Sinfonie da Requiem a hlavně Sukova Asraela bylo mistrovskou ukázkou práce s orchestrem, a to i v díle, které je mu dost neznámé. Po Liboru Peškovi s Liverpoolskými filharmoniky se tak londýnský BBC stal už druhým britským orchestrem, který Suka podal tak, že pražské publikum přinutil k ovacím vstoje.

Ty se opakovaly ještě po přídavcích (Smetana, Dvořák a jako vrchol Elgarův Slavnostní královský pochod). Oba koncerty BBC s repertoárem hudby 20. století se tak staly orchestrálním vrcholem festivalu.

Změnami byl poznamenán i koncert České filharmonie v pátek ve Smetanově síni, kdy pod Zdeňkem Mácalem uvedla Schönbergovo monodrama Očekávání a Brahmsův Klavírní koncert č.1 d moll. Americká sopranistka Deborah Polaski byla výborným „záskokem“ a spolu s rakouským klavíristou Rudolfem Buchbinderem se postarali o kvalitní úroveň obou děl.