Narodila se v Moskvě v roce 1936, po absolvování Leningradské univerzity působila jako překladatelka. Se sedmi přáteli a s tříměsíčním synem se 25. srpna 1968 na Rudém náměstí v Moskvě zúčastnila demonstrace proti okupaci Československa. Příslušníci KGB účastníky zatkli.

„Pocity během kratičké demonstrace byly krásné, měla jsem čisté svědomí,“ řekla Gorbaněvská Právu po převzetí ceny. „Samozřejmě jsem se bála, co bude se synem,“ říká a vzpomíná na slova básníka Vadima Deloneho před soudem: „Těch pět minut svobody na Rudém náměstí mi stálo za roky vězení.“

Byla také vězněna kvůli politickým podtextům

Její mateřství byl důvod, proč byla „až“ po roce uvězněna na psychiatrické klinice, kde ji drželi tři roky. Byly na ní prováděny pokusy s halucinogenními látkami, vše mělo politický podtext, projevům lidí jako ona se veřejně říkalo „blouznění reformismu“.

V roce 1975 emigrovala do Paříže, kde žije se synem dodnes. Vydala o tom svědectví v knize Rudé náměstí v poledne (česky zatím nevyšla). „S českými lidmi jsem měla vždy krásné vztahy, hlavně ale v emigraci. Zvlášť jsem se přátelila s Pavlem Tigridem.

Ve Vídni nás Češi nosili na rukou

Vzpomínám si, že jsme přijeli do Vídně a to nás Češi přímo nosili na rukou. Z české literatury znám spíš prozaiky než básníky, přece jen jazyk tolik neumím, abych mohla číst poezii. Ale obdivuji Josefa Škvoreckého.

Při psaní poezie ji nejvíce inspiruje hudba. „Mám ráda Mozarta, Schuberta a bardy, jako je Bulat Okudažava, miluji také polské, třeba Stanislava Zaluského. Těžko se mluví o inspiraci. Verše se mi ozývají samy a já je vlastně jen zapisuji.“

Osud Gorbaněvské připomíná život básníka Spirose Vergose (1945–2007), jehož jméno cena nese. Ten v roce 1967 uprchl před diktaturou řeckých plukovníků a domů se vrátil v roce 1974 po obnovení demokracie. Později působil jako diplomat v Praze i v Bruselu. Kořeny v čase se jmenuje soubor jeho básní z let 1970– 1995, který přeložila viceprezidenta přehlídky Vlasta Brtníková, festival ji vydal v roce 1999.