Desetičlenný soubor hrál převážně písně z posledních alb Specialist In All Styles (2002) a Made In Dakar (2007). Jen během druhé skladby Sutukun jedenkrát "ujela" rytmika, možná kvůli potížím se zvukem, které se sálem pobíhající zvukaři snažili rychle vyřešit. To se jim nakonec povedlo, i když se pak ještě několikrát muzikantům v odposlechových monitorech ozvala vazba.

S každou další písní forma muzikantů rostla a v programu nebylo hluché místo. Příhodně se navíc střídala tempa i styly, přičemž středoevropským uším přišel velmi vhod i tvrdší, úderný a přímý doprovod v pomalejší Amerika Bay, kdy se poprvé dostalo na wah wah efekt kytaristy a hvězdy souboru Barthélemyho Attissoa.

Večer měl strhující tempo a všichni si ho bez výjimky užívali. Miláčkem se stal Issa Cissoko se svým věčným úsměvem a ochotou pro každou srandu. Jeho saxofon mezi vícehlasy stejně dobře doplňoval ještě druhý.

Pánové plánovali zahrát jedenáct písní. Když ale mělo dojít na poslední On verra ça, hbitě před i po ní zařadili několik dalších. Tehdy se zdálo, že tančícímu publiku docházejí síly, což se ale při prvním odchodu souboru z pódia nepotvrdilo. Při přídavku se navíc na scénu vřítil muž z publika a ukázal, jak se na fúzi salsy, rumby a mbalaxu tančí v ne-tradičních oblastech.