Nové album Animage jste točili v Polsku. Proč?

Tamní studio nám někdy loni v únoru doporučil člen Illustratosphere Robert Balzar, který tam nahrával album své formace. Vrátil se a řekl, že je to tam trošku jiná báze a bude asi nejlepší. Chvilku jsme řešili, kolik to bude stát a jestli si to lajsneme, ale nakonec jsme se rozhodli, že to je nejlepší volba. Některé věci jsme nakonec dotáčeli v Česku a přímo do Polska nám přijel pomoc Pavel Větrovec ml., protože tamní zvukař Tadeusz Mitkowski měl i jinou práci.

Co znamená termín „jiná báze“?

Je to studio starého typu. Pracuje se tam s velkým analogovým mixážním pultem, není v počítači a není digitální. Jsou tam místnosti, ve kterých lze spát, kuchyňka, společenská místnost. Mají tam propojené nahrávací místnosti, takže lze točit v několika najednou, navíc Tadeusze baví nabírat akustické nástroje všech možných typů, protože zvučí symfonické orchestry a umí to.

Proč je hudba na nové desce tak tichá?

Jestliže tomu tak je, je to dobře, protože naše muzika je v jistém smyslu postavena na sextetu, někdy i na menším obsazení, a je akustická. Když jsme dělali v Holandsku mastering, řekli nám, že to nebudou cpát do hlasitého zvuku, protože by nástroje tak dobře nezněly. Dělat prý ze šepotu křik není štábní. Navíc máme všichni v kapele rádi, když je zvuk písniček kultivovaný a neotravuje.

Jako by to vedlo i tebe: na desce ses jako zpěvák také velmi zklidnil.

Postupem času jsem zjistil, že mám poměrně křehký hlas a je třeba toho využít, ne to brát jako limit.

Jak moc připraveni jste před realizací alba byli?

Na přelomu dubna a května loňského roku jsme odjeli na tři týdny na soustředění na Sardinii, kde jsme dali dohromady materiál tak, že jsme kromě dechů měli písničky víceméně úplně zpracované. Napsali jsme asi pět textů, další jsme psali, než se šlo nahrávat. Ve studiu jsem pak dopisoval asi čtyři texty, což je málo. Normálně jich tam píšu víc.

Vnímáš jako spoluautor, že vaše písničky jsou pro běžného posluchače složité?

Podle mě jsou čím dál tím jednodušší a sdělnější. Možná mají trochu komplikovanou strukturu, ale to má leccos a ve finále to třeba složitě nepůsobí. Je to nepatrně barevnější než současná česká pop music, to je pravda.

Spíš jsem chtěl srovnávat s předešlou deskou. Mám dojem, že jste co do barevnosti ještě víc přidali.

Může být, ale nové písničky jsou zase kratší. V rámci toho, co jsme, jsme se omezovali jen na věci, které jsou funkční. Postavili jsme si to před sebe jako pravidlo, kterého se budeme držet. Na desce by neměly být zbytečné noty. Než bychom písničky stavěli do šířky tím, že se k nim každý vyjádří, tak je tam pár staveb, které jsou poměrně vysoké. Měli jsme na zřeteli jejich funkčnost.

Nechali jste si v nich prostor pro koncertní improvizaci a natahování?

Částečně ano.

Ve svých textech máš obraty a slova, která v běžné mluvě nepoužíváš. Vyžaduje u tebe psaní textů zásadní přeprogramování výraziva?

Psané slovo je jiné než mluvené, takže ano, i když jsem už na to zvyklý. Už velmi dávno jsem zjistil, že mám ve zpívaném projevu raději spisovnou češtinu. V čisté a akademické podobě mi zpívaný jazyk vyhovuje víc. Navíc si myslím, že kdybych do muziky, jakou dělá Illustratosphere, zpíval hovorově, tak bych ji zbytečně vulgarizoval.

Spisovnost je jedna věc, mnohem podstatnější mi ale připadne tvá hravost se slovy. Souhlasíš?

Když vidím napsanou první verzi textu nebo když si ho zpívám a neházím si při tom klacky pod nohy, tak to k ní samo odkazuje. Přiznávám, že mi jde o to, aby sem tam u nějakého obrazu existovaly dvě cesty jeho interpretace, čistě jenom pro zábavu. Někdy se to ale snažím omezovat, zvláště není-li slovní hříčka úplně funkční.