Už při vyslovení jména Vladimír Menšík se mnozí neubrání úsměvu. Fenomenální vypravěč a skvělý komik mohl za svou pestrou kariéru jen několikrát rozehrát hlubší struny svého herectví a divákům, kteří ho milovali v jeho komediálních polohách, pak vyrážel dech silou a působivostí své vážné postavy. Role, kterých jen pro film vytvořil na 120, nehrál, ale žil. Snad proto působí tak opravdově i po dvaceti letech, které ve čtvrtek od smrti jejich představitele uplynou.

"Kdyby Vladimír Menšík mluvil anglicky, měl by Oscarama oplocenou zahradu," tvrdil kameraman Miroslav Ondříček. A režisér Miloš Forman prohlásil, že Menšík patří do svaté trojice vedle Vlasty Buriana a Jana Wericha. "Všichni ostatní jsou jen jejich apoštolové."

Se stejnou úctou o Menšíkovi hovořili i jeho herečtí kolegové, i když jim svou živelností připravil nejednu "pernou" chvilku. Před kamerou totiž často improvizoval. Nikdy prý nehrál napsanou postavu, ale její obsah. "...Jakmile nastoupil Vláďa, střihač odkládal scénář, protože by ho pletl," vzpomíná Jiřina Bohdalová. Jana Hlaváčová si postěžovala, že když si takhle upravuje repliky, nepozná, kdy má sama začít mluvit. Ukázal si na oči: "Sem se mi dívej, a jak to v nich zhasne, je to tvoje."

Menšík se cítil povinen bavit 

Vladimír Menšík, narozený 9. října 1924 v Ivančicích, miloval publikum. Cítil se povinen bavit lidi kolem sebe a nezáleželo mu na tom, zda ho snímá kamera či nikoliv. Hercem chtěl být od malička, kvůli otci ale nejprve vystudoval strojní průmyslovku a nastoupil v brněnských strojírnách. Na JAMU ho přijali až napodruhé. Po absolutoriu dostal umístěnku do Vesnického divadla, poté přešel do tehdejšího pražského divadla D 34, kde pod vedením E. F. Buriana působil až do roku 1958.

"Dejte mi devět Menšíků a rozbourám Prahu," říkal prý Burian a nechal ho hrát téměř ve všem. Když ale Menšík začal dělit svůj čas i mezi film a televizi, dal mu na výběr. Nad prkny zvítězila kamera a Menšík, který v divadle zažil své první herecké úspěchy jako feldkurát Katz ve Švejkovi či Zarecký v Burianově verzi Evžena Oněgina, se pak našel především ve filmu a v televizi.

Stal se hercem Filmového studia Barrandov a za svou třicetiletou kariéru vytvořil na 120 filmových postav a další desítky pro televizi. Obsazován byl zejména do komických rolí (Což takhle dát si špenát, Bohouš či Arabela). Mnohokrát ale dokázal, že je schopen i dramatických výkonů. Jako potulný mnich v Markétě Lazarové či zlodějíček Jořka Pyřk ve filmu Všichni dobří rodáci. Talent prokázal i v televizním seriálu Alexandr Dumas starší či inscenacích Ikarův pád a Tažní ptáci.

Zvláštní kapitolou Menšíkova herectví bylo konferování a vyprávění. Nezapomenutelné jsou jeho Silvestry, umění rychle navázat kontakt s lidmi využil i v pořadech Křeslo pro hosta či Bakaláři.

Hrál, kreslil i psal 

Menšík nebyl jen výborný herec. Kromě toho, že vášnivě četl, hrál na několik hudebních nástrojů a zručně kreslil, mohl být i výtečným spisovatelem. Svědčí o tom mimo jiné jeho korespondence a studie o alkoholu a alkoholismu, zařazená do knížky Dary Vladimíra Menšíka aneb Stromeček mého veselého života.

Dle svých přátel dělal vše naplno. Ačkoli ho stále více brzdily zdravotní problémy (od mládí měl astma), točil svého času v průměru šest filmů ročně. Hektický způsob života ho stál i manželství s první ženou Věrou, s níž má syna Petra a dceru Vladimíru. Z druhého manželství s Olgou pochází syn Jan a dcera Martina, která z dětí jediná nastoupila též hereckou dráhu.

Menšíkovu zdraví neprospívalo ani jeho kouření a pití. Démon alkohol mu byl ale celoživotním průvodcem a symbolicky se jeho prostřednictvím rozloučil i s diváky - poslední roli sehrál ve filmu Dobří holubi se vracejí jako odchovanec protialkoholické léčebny. Čerpat mohl ze zkušeností z vlastní léčby. Herce, který zemřel 29. května 1988, připomíná v rodných Ivančicích mimo jiné stálá expozice a jeho jméno nosí i blízká rozhledna.