František je úspěšný čtyřicátník s vlastní psychiatrickou ordinací a nadstandardním novým domem na hypotéku. Občas se zaplétá s pacientkami, a to se mu stane osudným. Jedna z nich ho totiž udá a komise zakáže Františkovi lékařskou činnost.

Aby toho nebylo málo, současně dojde trpělivost i Františkově manželce, která sice ze začátku nějakou tu nevěru velkoryse přehlédla, ale náhle, jak říká "přetekl pohár". František vše snáší mlčky, téměř se ani nepokouší o obranu, sbalí si svých pět švestek a jako novopečený nezaměstnaný bezdomovec zamíří k mamince. Nejlepší práce, kterou po několika komických pohovorech v různých firmách nakonec získá, je v bratrově autoškole. Pak zjistí, že manželka je těhotná, a stále se chce vrátit.

Vlastně to vůbec nezní jako scénář komedie, ale František je děvkař jako komedie funguje, alespoň částečně. Velkou zásluhu na tom má Josef Polášek v hlavní roli, herec, kterého zatím širší veřejnost zná jen jako úchylného týpka z reklamy na žvýkačky.

František v podání Poláška rychle získává sympatie diváka. Především je to velký slaboch, který denně bojuje sám se sebou, své chyby si plně uvědomuje a žádá aby mu bylo odpuštěno. Je přesvědčivý a dojemný, člověk by se nad ním narozdíl od filmové manželky (Ela Lehotská) skoro hned slitoval.

Najdou se ale také momenty, kdy vyvstane otázka, jestli ze sebe nedělá až moc velkého kašpárka (má to být čtyřícátník s vysokoškolským vzděláním!) a zcela nepochopitelné je, proč ho scenárista usadil do vozu Škoda 1000 MB. Viděl někdo ve skutečném světě lékaře, který v současné době jezdí v embéčku?

Ironie dialogů a hudby

Silnou stránkou filmu jsou dialogy, občas prošpikované tzv. hláškami. Když se sejde trojice maminka (výborná Zdena Hadrbolcová) - bratr (Leoš Noha) - František, perlí jeden přes druhého. František třeba vysvětluje tragickou situaci ohledně ztráty práce a rozvodu a maminka opáčí: "Já ti přidám knedlíčky...", podobně pobaví Františkovo infantilní lákání slečny do bytu slovy: "maminka nám ráno udělá kakalo" (ano, kakalo, nikoliv kakao). Není divu, že vedle takového "borce" vypadá nový nápadník jeho manželky (Martin Pechlát) nezáživně.

Také práce s hudbou v tomto snímku stojí za zmínku. Jejím autorem je Petr Hapka, a zazní také několik romantických písní v podání Hany Hegerové, které jsou použity tak, aby vyzněly co nejvíce ironicky (podobně Ďábel z Vinohrad od Suchého a Šlitra).

Františka lze považovat za solidní režijní debut a velkou hereckou šanci pro Poláška, který ji nepromarnil. Nabízí hodinu a půl inteligentní zábavy pro diváka středního proudu, a to v dnešní době není tak málo.