Invenční režie slouží autorovi a neprosazuje samoúčelně vlastní nápady. Havlovskou racionální absurditu prostoupil Radok poetickou, snově surreálnou atmosférou, propůjčující postavám i dění intimitu a lidský rozměr. Se zkušeností operního režiséra buduje dokonalý zvukový plán inscenace, dobrá světelná režie dotváří prostor scény kouzelným způsobem.

Odcházení v Divadle ArchaHra Václava Havla Odcházení v Divadle Archa

Jan Tříska charakterizuje postavu bývalého kancléře Riegra jako herce, jemuž citelně schází publikum, před novináři přehrává své „keep smiling“ a před obdivovatelkou Beou (výborná Dora Bouzková) si čechrá ovadlé peří tokajícího kohoutka. Má uvěřitelný jevištní patos, s nímž organicky vklouzne do Learovy tirády vůči živlům (na premiéře odměněné potleskem).

Zuzana Stivínová zvládla za tři týdny (po odchodu Dagmar Havlové z inscenace ze zdravotních důvodů) postavu Ireny vymodelovat do pozoruhodných odstínů panovačnosti, domácko puťkovské důležitosti i ženskosti. Ivan Řezáč je v cynické, lehce zábavné a dokonale střižené karikatuře Kleina ze všech postav Havlovu textu nejblíže. Skvělé jsou i komentáře, jimiž autor vstupuje do hry Havlovým věcným, ostýchavým hlasem.

Hra Václava Havla Odcházení v Divadle ArchaHra Václava Havla Odcházení v Divadle Archa

Inscenace Odcházení není sice bez problémů (zvláště v posledním dějství, kdy těžkne její rytmus), ale v každém případě se právem stane událostí sezóny.

Obsáhlejší recenzi přinese sobotní Právo

 

Václav Havel: Odcházení
Režie David Radok, asistent režie Štěpán Pácl, scéna Jaromír Vlček a David Radok, kostýmy Zuzana Ježková, světelný design Pavla Beranová, zvuk Petr Kaláb. Světová premiéra 22. 5. 2008 v Divadle Archa