Tomuto ocenění lze děkovat za to, že se k nám dostávají jeho prózy, které vycházejí z osobité turecké kultury, v případě Pamuka však s přesahem do kultury křesťanské i do moderní Ameriky.

„Jednoho dne jsem si přečetl knihu a celý můj život se změnil…“ začíná mladý student architektury Osman svůj příběh plný fantazie. Pojednou pocítil, že se z knihy rozlévá světlo, které mu pomůže lépe rozeznat stíny života. Jako by získal schopnost vstoupit do jiného světa, kde může lépe poznat sám sebe, a nejenom to.

Příběh dívky a muže, kteří chtějí smrti přijít na kloub

Zjistí, že onu knihu četla i dívka Canan, ke které vzplane láskou. Právě ona má už zkušenost s cestou do onoho „jiného“ světa, kam ji předtím zavedl její bývalý přítel Mehmet. Osman i Canan vstoupí do autobusu, který je vstupní branou tam, kde vládne smrt. Noví partneři pak cestují po Anatolii a chtějí přijít věci na kloub, kdo vládne životem a smrtí i jaká jsou pravidla „hry“.

V novém životě se stávají manželi, jmenují se Ali Kara a Efsun Kara a cestují jako prodejci do města Güdül. Poznávají tam dr. Narina, zastánce tradiční kultury opírající se o lásku k Alláhovi.

Pamukův hrdina se hlásí k řadě světových spisovatelů

Ukazuje se, že je to vlastně Mehmetův otec, s kterým syn už dávno přerušil styky… Události obou „světů“ se propojují, Osman se více dozví o svém otci i pochopí smrt strýce Rifkina, o němž se autor v úvodu zmiňuje, že byl zastřelen.

Pamukův hrdina se hlásí k řadě světových spisovatelů, možná ho k celé knize inspiroval Dante Alighieri, z jehož díla Nový život cituje: „…uchýlil jsem se do samoty svého pokojíka, kde jsem se jal přemýšlet o té přelaskavé paní. A jak jsem tak o ní přemýšlel, upadl jsem do sladkého spánku, ve kterém jsem měl podivuhodné vidění…“ Snad nejvíce ze světových autorů uznává Čechova.

Proměny Osmanovy osobnosti mají podobné kouzlo hrdinů Franze Kafky

Ačkoli proměny Osmanovy osobnosti i prolínání různých světů v sobě mají mnoho z kouzla hrdinů Franze Kafky, mezi desítkou dalších včetně Verna, Twaina, Rilka, Ibn Arabího ad. se tento autor neobjevuje.

„Láska je odevzdat se. Láska je dávat. Láska je bolest…“ uvědomuje si Osman, když se pokouší pojmenovat svůj cit. „Nejdůležitější je prožít život tak, aby si každý uchoval dobro, které v sobě má,“ snaží se autor podat pomocnou ruku.

Pamuk dokáže šokovat, a to nejen obrazy mladíkovy masturbace a jeho vzpomínkou na podobný čin v mešitě. Stejně tak cestami v čase do Ruska nebo Ameriky 30. let 19. století, v době vyvražďování indiánů. Nementoruje, neradí, klade vedle sebe obrazy a pokládá otázky. Odpovědět si na ně musejí čtenáři sami.

 

Orhan Pamuk: Nový život
Agite/Fra, přeložila a doslov napsala Petra Prahová, 287 stran, 299 Kč