Fanánkova sólová deska Jevany je prazvláštní. Pokud by se měla posuzovat z hlediska instrumentální vyspělosti a složitosti, je možná lepší než Tři sestry, přesto působí silně rozpolceně.

Spojuje těžkopádné české funky (nechybí dechová sekce: saxofón, trubka, pozoun a dokonce klarinet) s charakteristickým fanánkovským hulákáním, a vzniká tak cosi velmi neobvyklého. Nutno dodat, že se podařilo i jedno kytarové sólo (skladba Zeppelin), další podobné už ovšem na celé desce nenajdeme.

Fanánek se pokouší o rap, či spíše drmolení textů, které se zčásti povedly a z části vůbec nepovedly. Do některých přidal značně nucený humor, který vyvolá spíše útrpný škleb než úsměv. Např. v textu Mein Kampf im Wald Rzaholetz spojil odkazy k Rumcajsovi a k Hitlerovi (škoda, že mnohem lepší vtip na stejné téma udělala už před mnoha lety skupina J.A.R. na desce Mein Kampfunk).

Třeskutá legrace

V textu Je Vana Go Home zase autor šibeničně vtipkuje na téma mrtvého Karla Svobody: "zbraň tu má jen Karel hitmaker, co Lady Karneval a Včelku Máju napsal, a ten s dlouhou brokovnicí Benelli čekal zloděje a mířil omylem sám sobě na psa". Co dodat? Možná je to legrace, možná ne.

Fanánek text napsat umí, pokud skutečně chce. Daří se mu hlavně tehdy, když se nesnaží o třeskutou legraci a pustí se spíše do nálad hořkoironických jako třeba v textu Chaťák, který vypráví o pokusu tlustého plešatého pivaře sbalit sexy cyklistku.

Zajímavá je i hudebně úchylná, ale textově vynikající My Chabr´s Dance. Zejména v pasáži "vředy postihnou bachor i knihu, zpocená postel je v oblaku lihu, www lolitas poskytne něhu, už jsi jenom konzumační stroj..." se Fanánek ukazuje jako nezvykle vážný autor, který dokáže říct hodně pomocí nápadité zkratky.