Narodil jste se ve Vídni. Jak jste se dostal do Kanady?

Žil jsem ve Vídni čtrnáct let. Pak se moji rodiče rozvedli. Táta zůstal ve Vídni a máma s novým manželem se stěhovali do Kanady. Aby mě nemuseli roztrhnout napůl, souhlasil jsem s Kanadou. Ale dodnes se do Vídně každoročně vracím, Rakousko považuji za svůj druhý domov.

Učarovala vám elektronická hudba. Čím je přitažlivá?

Vždy jsem ji považoval za prostředek, kterým můžete cokoli vyjádřit. Taky všechno zvládnete sám, můžete pracovat doma a nemusíte se spoléhat na velkou skupinu lidí. Díky možnostem, které skýtá, lze vytvořit mnoho zvuků. Když jste rockový muzikant, hrajete rock a je to. Když ale děláte elektroniku, je mnoho oblastí, které můžete prozkoumat. Také se dennodenně vyvíjí, objevují se nové programy a podobně.

Delerium je váš projekt vedle kapely Front Line Assembly. Proč vznikl?

Front Line Assembly je velmi tvrdá a agresívní hudba. Já bych se ale prostě u jednoho hudebního stylu začal nudit. Mimo to jsem měl vždy rád ambientní hudbu, jako třeba rané Kraftwerk, také experimentální a i etnickou hudbu a jejich mísení. Kvůli změně jsem začal pracovat na Deleriu a zjistil jsem, že mi to dává nový prostor k rozletu. Ostatní se mi najednou zdálo trochu stagnující. Otevřelo mi to celý nový hudební svět. Poznal jsem nové lidi a přišel na nové myšlenky.

Váš hit Silence nazpívala zpěvačka Sarah McLachlan. Proč právě ona?

Je v Kanadě velká hvězda a dlouho se známe. Když jsem měl nějaké písně, bylo pro mě snadné ji oslovit a zeptat se, jestli by o to neměla zájem. Tak vznikl tenhle celosvětový hit. Je to největší pecka, na které jsem se kdy podílel. Na probíhajícím turné s námi hraje její manžel na bicí.

Jde vám s Delerium o komerční úspěch?

Já jsem se vždy radši pohyboval trochu v podzemí, v uměleckých kruzích. Nechci soutěžit ve světě popu, ten je skoro víc o módě a vzhledu. Můžete taky mít svých pět minut slávy a pak jste vyřízený. Nechci být součástí tohoto davu. Myslím, že když děláte hudbu celistvě a s uměleckým záměrem, můžete ji pak poslouchat mnoho let a je pořád skvělá. Doufám, že i v budoucnosti bude mít hudba, kterou vytvářím, sílu.

Jak dělíte svůj čas mezi Delerium a Front Line Assembly?

To je vlastně docela jednoduché. V minulých dvou letech jsme s Front Line Assembly měli asi devadesát koncertů. Když jsem přijel domů, chtěl jsem několik měsíců nevystrčit paty. Cítil jsem, že veškerá moje energie a agrese je pryč a byl jsem velmi rozněžnělý. To byl čas pro práci na Deleriu. Když zase pocítím potřebu vybít se, mám tu druhou kapelu. Je to skvěle vybalancované.