Nová frontwoman hned v úvodu koncertu rozesmála Čechy pokusem o pozdrav v místním jazyce. Bohužel se asi podívala jen do slovníku a překlad nekonzultovala s žádným domorodcem. Hláška "Dobrou noc“ tak posloužila k všeobecnému veselí, stejně jako roztomilý francouzský přízvuk v její ne zcela stoprocentní angličtině.

Jako zpěvačka přinesla do Morcheeby úplně nový rozměr, od Skye se totiž liší téměř ve všem od vzhledu a pódiové prezentace ve stylu naivní romantické lolitky až po hlas a feeling. Především zcela zmizely prvky R'n'B a zpěv se posunul někam ke keltsko-francouzským kořenům. Tento pocit ještě posílila tím, že doprostřed koncertu zařadila krátký akustický blok zpívaný francouzsky.

Nejsilnější byla přirozeně v nových písních, které sama natočila, např. Enjoy the Ride, Gained the World a Run Honey Run podala s velkou jistotou. Starší věci odzpívala hezky, ale kdo je zvyklý na původní "černější“ verze, mohl být trochu rozmrzelý.

Veškeré chmury však spolehlivě rozehnal kytarista, který přidával jedno nečekané sólo za druhým a většinu skladeb výrazně posunul od studiových verzí. Jeho vláčná, ale pořádně hlasitá kytara přinesla téměř bluesrockovou náladu a spolu s klávesákem, který jakoby chvílemi úmyslně odkazoval k The Doors, přivolávala atmosféru 60. a 70. let.

Morcheeba je dnes celkově spíše meditační inteligentní pop-rock než trip-hop a funk, písničky jsou pomalé a uhlazenější, většinou s přímočarým popíkovým refrénem. Zhruba v polovině koncertu už si jeden z návštěvníků postěžoval, že by to "chtělo nějaký funky“ a skupina, jako by ho slyšela, uzavřela své pražské vystoupení ověřenými hity Be Yourself a Rome Wasn’t Built in a Day.