Mezi nejlepší pořady patřila beseda s polským autorem fantasy Andrejem Sapkowským. „Kurtu Vonnegutovi je často vyčítáno, že opustil žánr hned, jak si vydělal na benzín. Byl bych nerad, kdyby se o mně povídalo něco podobného. I když jsem si vydělal na benzín i ten vysokooktanový, nezamýšlím opustit žánr fantasy,“ odpověděl na otázku.

Série dotazů se týkala jeho Zaklínače Geralta. „Tento příběh nejde prodlužovat,“ řekl. Každý příběh má podle něho mít pět konců. K tomu se připojují zákony trhu.

„Jinak řečeno, jestliže nějaká věc má vydělat, tak může Sigourney Weaverová vylézt z kotle s rozžhaveným olejem a pokračovat dál. Nakladatel mě přemlouval, ale nechci pokračovat o zaklínačově synovi, pak vnukovi, nebo naopak o zaklínačově otci či dědovi.“

Než se pustí do psaní, sbírá mnoho materiálu

Vyprávěl i o své husitské trilogii, knihách Narrenturm, Boží bojovníci a Lux perpetua. Píše se v nich rok 1425, husitským Čechám jde o přežití, vzdorují celému křesťanskému světu.

V té době mladý slezský šlechtic Reinmar z Bělavy projeví zvláštní nadání, jak si proti sobě poštvat spoustu nepřátel, a jde mu o přežití. Před psaním Sapkowski sbíral mnoho materiálu.

„Jsem slušný člověk, nechtěl jsem dělat blbosti a udělat něco o tematice, o které něco znám. Není to těžké pro toho, kdo ví, že máte plná knihkupectví knih o husitství,“ řekl. Na dotaz o notně „peprných slovech“, která užívá, odpověděl: „Jack London říkal, že ,ošklivá slova‘ patří k repertoáru muže. Samozřejmě musí být zachována míra. Silná slova patří k vojenskému prostředí. Mám s tím zkušenost, jsem důstojník, a jsem přesvědčen, že husité Jana Čapka ze Sán i vojáci z třicetileté války mluvili podobně. Sám jazyk necenzuruji, ale vím, kde ta míra je.“

Výstavu španělských knih si prohlédl i velvyslanec Antonio Pedauyé.Výstavu španělských knih si prohlédl i velvyslanec Antonio Pedauyé.foto: ČTK/Zbyněk Stanislav

Co si myslí o polském televizním seriálu Zaklínač? „Ženě jsem slíbil, že v Praze nebudu mluvit vulgárně,“ odpověděl. Není tak výpravný jako Pán prstenů, ale když se srovná s jinými polskými seriály, není tak špatný. Na počítačové hře Zaklínač nespolupracoval, jeho PC ani nemá schopnost ji přehrát, tak neví.

V 8. ročníku Cen M. Ivanova pro autory literatury faktu získal Cenu za celoživotní dílo Roman Cílek. Hlavní cenu Jaroslav Kubec a Josef Podzimek za Křižovatku tří moří, do 39 let Monika Bandasová za titul Horatius Nelson – hrdina Nilu.

Za články v revui Přísně tajné Robert Kvaček, z nakladatelů Jota, Brno a zvláštní cena byla udělena Rudolfu Schusterovi za autorský přínos pro českou a slovenskou literaturu faktu.

Cena Prix Bohemia putuje do Nizozemska

Mezi řadou cen si zasluhuje zmínit nizozemský překladatel české literatury Edgar de Bruin, který do holandštiny převedl přes pětadvacet románů, divadelních her i povídek. Obec spisovatelů mu udělila cenu Prix Bohemia.

Loni doma dokonce získal za překlad románu Jáchyma Topola Kloktat dehet cenu Aleidy Schotové pro překladatele ze slovanských literatur. Stal se tak prvním bohemistou oceněným touto cenou po více než dvou desítkách let. Dalšími autory, jejichž díla přeložil, jsou například Josef Škvorecký, Květa Legátová, Karol Sidon, Tereza Boučková, Miloš Urban, Michal Viewegh a Petra Hůlová.

Z cen Akademie sci-fi, fantasy a hororu získal Cenu za dlouholetou práci pro SF Vlastislav Toman. Nejlepší původní českou a slovenskou knihou se stal Konečný den Valhaly Františka Novotného (Triton). Nejlepší povídkovou sbírkou Zpěvy hvězd a stínů Geroga R. R. Martina.

Nejlepším domácím výtvarníkem se stal Milan Fibiger, nejlepším překladatelem Viktor Janiš. Počinem roku antologie Imperium Bohemorum od Ondřeje Müllera. Nejlepší nakladatelství je Laser, nejlepší editor-redaktor Martin Šust.

Ocenění Skřipeček získala kniha Velké bitvy historie

Očekáváná cena Skřipec za nejhorší výkon v beletrii nebyla letos udělena. Zato se auditorium nasmálo při ukázkách z překladů literatury faktu.

Porota Obce překladatelů udělila Skřipeček v kategorii nebeletristické tvorby knize Velké bitvy historie od Stephana Audoin-Rouzeaua, kterou převedl Antonín Skalický a vydaly ji Brána a Deus.

„Dá se říci, že překladatel i údajný redaktor prokázali katastrofální neznalost historie,“ řekla Blanka Stárková. „Dokonce i pasáže, které se týkají našich vlastních českých dějin, jsou zkresleny.“ Město Hradec Králové publikace nazývá „Königinshof“, někdejší mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze překladatel překřtil na mariánskou „kolonii“.