Článek
Vcelku pěkné a zkušeněji procítěné výkony Martiny Pártlové, Jiřího Zonygy a Kamily Nývltové neklesly pod jejich obvyklou úroveň, a proto bylo až zarážející, jak se Petr Janda kriticky pustil do třetí jmenované soutěžící. Ani jejímu zpěvu, ani pódiové show se nedalo vytknout téměř nic, ale Jandu "nenadchla" (narozdíl od zbylých porotců).
Ondřej Soukup přišel se zajímavou a dost věrohodnou teorií, že Nývltové hrozí vypadnutí pouze tehdy, když si vezme kalhoty, takže tentokrát vymyslel heslo: Kamila - nohy ven. A skutečně byly venku odzhora až dolů - a Kamila nevypadla.
Všechno, co dělá další soutěžící, Ondřej Ruml, se nějakým způsobem vymyká průměru. Nezklamal ani tentokrát. Zase se pohyboval na samé hranici popového území a za použití sampleru přehrávajícího zasmyčkovaný zpěv složil poctu velkému hudebnímu experimentátorovi Bobbymu McFerrinovi (15. května bude poprvé v Praze!). Moc hezký výkon, a ještě zajímavější by bylo, kdyby si vybral nějakou méně "profláklou" hitovku než Don't Worry Be Happy, ale to už by asi pořad typu X Factor nevydýchal.
I skupina All X se tentokrát překonávala, poprvé od začátku soutěže jim šlo o zpěv více než o show. Jejich originální a propracované afro vystoupení spolu s tím Rumlovým obohatilo soutěž nečekaným a velmi příjemným odklonem od komerčního středoproudu.