Co mohou lidé večer očekávat od Suicidal Tendencies?

Myslím, že slovo očekávání bylo vždy tím, které jsme se snažili odstranit. Když jsme před pár lety jeli turné po Austrálii a Spojených státech, tak jsme byli jedinou kapelou, která každý den hrála něco úplně jiného. Kvůli tomu nás sledovali i lidé v zákulisí, ostatní totiž hráli každý večer stejný repertoár. Večer asi zahrajeme směs všeho možného, ale zřejmě i pár úplně nových písní, které ještě nebyly natočené, to je vždycky zábava. Osobně bych chtěl natočit co nejvíc alb, ale tak, aby každé bylo úplně jiné.

Jak vybíráte písně?

Písně vybíráme skoro vždycky až hodinu před vystoupením a rozhodujeme se podle nálady. Na festival jsem přijeli už ve čtvrtek večer a můžeme říci, že na něj dorazily tři druhy lidí. Pár, kteří skupinu viděli už před deseti lety, další, kteří znají náš repertoár, ale nikdy nás ještě neviděli hrát naživo, ale jsou tu i lidé, kteří o nás nevědí nic jiného, než že jsme z Ameriky. Myslím, si, že je to skvělá kombinace, protože nás dává volnost. A ještě z jednoho důvodu mě těší, že tu vystupujeme. V listopadu vyrazíme na East Pack Tour po Východní Evropě, v jehož rámci se zastavíme i v Praze. Často se vracíme na místa, kde jsem hráli před nedávnem a mohu potvrdit, že atmosféra je úplně jiná, mnozí, kteří se s kapelou seznámili a zaujala je, si ji jedou znovu poslechnout.

Proč jste se po letech vrátili na scénu, když jste v roce 1994 na vystoupení v Praze ohlásili rozchod?

Mám-li vysvětlit důvody rozchodu, pak se musím vrátit k vůbec prvnímu interview, které jsme poskytli jednomu punkovému fanzinu. Tehdy se nás ptali - a co si myslíte kluci, že budete dělat za pět let. A já jim říkal, že to už tu jako kapela nebudeme. Oni na to, a co když budeme ještě hrát a budeme zcela spokojení se vším, co jsem udělali. Tak jsem jim řekl, že bychom taky skončili, a to ve chvíli, kdy by se z toho stal obchod, opustil bych kapelu, dřív než by se stala zaměstnáním. A právě to se stalo, hudba už nebyla součástí života. hodně lidí v kapele to bralo jako práci a obchod a jako příležitost ovšem ke kariéře, Největší úspěch byl v tom, že se okolo nás v motalo stále více lidí z vydavatelských společností, kteří chtěli být vidět, dokonce i lidi, kteří s námi dělali rozhovory a kteří začínali v malých fanzinech o deset let později pracovali pro velké časopisy a mluvili o tom, jak oni byli někde, kde jsme byli i my, a ptali se nás, zda jsem schopni prodat tolik desek jako nějaká jiná kapela. To nebyl důvod, kvůli němuž jsme začali dělat hudbu. Chtěli jsme ovlivnit lidi, i když dnes si s odstupem myslím, lidé nejlépe mohou ovlivnit sami sebe. Přesto se domnívám, že cílem není prodat co nejvíce desek, že jde o to, jak a kolik jsi ovlivnil lidi. Šlo mi to vrátit hudbu do života, aby nebyla jen prostředkem k úniku před životem, což je způsob, jak hudbu mnozí lidé chápou a využívají.