Jak vznikla vaše nahrávka Bacha, která po letech na českém trhu opět nabídla možnost poslechnout si takové veledílo?


Cesta k ní byla trochu složitější. Nejdříve jsme oněch šest koncertů, které cyklus tvoří, nahrávali jen pro Český rozhlas, protože se žádný větší zájem u gramofonových firem neobjevil. Díky šéfredaktorovi stanice Čro 3 – Vltava Lukáši Hurníkovi si zájemci mohli nahrávku volně stáhnout na internetu. Byl o ni velký zájem. Až pak došlo prostřednictvím Radioservisu k dohodě se Supraphonem a k vydání na kompletu dvou CD.


Naposledy Braniborské koncerty vyšly na české nahrávce koncem 60. let se souborem Ars Rediviva nezapomenutelného Milana Munclingera. V čem se odlišuje vaše nová verze?


Tehdy se hrálo na moderních nástrojích, ale náš soubor Musica Florea se specializuje na autentické provádění. Tedy využívá jen originálů historických nástrojů nebo dokonalých kopií.

A pokud jde o styl hry, na co jste kladl důraz?


Nechtěl jsem se výrazně odlišovat od minulých nahrávek a snažil jsem se podřídit struktuře díla. Dnes ale přece jen víme něco víc o způsobu barokní hry, takže jsem volil rychlejší tempa. Chtěl jsem i víc zvýraznit Bachovo náboženské a také matematické založení. Ještě se málo ví, že tento hluboce věřící člověk byl i vynikajícím matematikem, miloval čísla a v jeho partiturách můžeme najít různé číselné symboly.

Kvalita celého cyklu bývá často měřena i slavným trubkovým sólem ve 2. koncertu F dur. Koho jste pro ně vybrali?


Shodou okolností také Francouze. U Munclingera hrál legendární Maurice André na moderní trubku, tzv. bachovku. My jsme si pozvali Guy Ferbera, se kterým jsme často vystupovali ve Francii. Ten hraje na historické nástroje, v tomto případě na trombu da caccia neboli loveckou trubku, která vypadá jako malá zatočená hornička, přitom síla a lahodnost zvuku je srovnatelná se zobcovou flétnou a houslemi.

Uvádíte cyklus i koncertně?


Před dvěma lety jsme jej hráli právě s Guy Ferberem i u nás v kostele sv. Šimona a Judy. Nyní ale spíš uvádíme jen jednotlivé koncerty z něj v jiných programech.

Patříte k znovuobjevitelům díla Jana Dismase Zelenky. Natočili jste kolem dvaceti desek u nás i v zahraničí. Čeho si nejvíce ceníte?


Kromě alb s hudbou Jana Dismase Zelenky určitě i alb s Magdalenou Koženou. Nejenže hostovala na naší první desce vůbec, ale její profilové album s áriemi J. S. Bacha s naším souborem bylo velice úspěšné i ve světě a stálo na počátku její velké mezinárodní kariéry.

Jaké projekty chystáte v letošním roce?


Byli jsme pozváni na Pražské jaro, kde 24. 5. uvedeme v Týnském chrámu Mozartovo Requiem se sólisty a sborem Boni Pueri. Koncert je už vyprodaný. Uvedeme i projekty o Vivaldim a koncerty Mozartův Bach, kde budeme hrát některé Bachovy fugy v Mozartových úpravách.

A co nového nahrajete?


Máme nějaké nápady, pro které stačí jen najít vydavatele. Chtěli bychom nahrát třeba skladby Antonína Rejchy, Václava Hugo Voříška či symfonickou tvorbu Antonína Dvořáka hranou na dobové nástroje doby romantismu.