Článek
„Chci v obrazu vystavit umírající osobu nebo někoho, kdo už zemřel,“ řekl Schneider britskému časopisu The Art Newspaper, čímž strhl v Německu lavinu většinou odmítavých reakcí.
Oceňovaný i zatracovaný umělec, jenž má ateliér v Mönchengladbachu, však vidí skandál jinde. „Realita umírání na německých klinikách, jednotkách intenzivní péče a operačních sálech je nelidská, to je ten skandál,“ řekl v rozhovoru pro německý Die Welt. Diskuse o umírání v jeho pojetí by naopak měla lidi hrůzy ze smrti zbavit.
Devětatřicetiletý umělec, který se zabývá hlavně vytvářením nejrůznějších bizarních prostor a komnat, chce v projektu s umírajícím vytvořit jakési ideální prostředí, v němž by umírání nebylo utrpením. Ideální se mu jeví jedna z místností v muzeu Haus Lange v západoněmeckém Krefeldu. Prostor, který navrhl architekt Mies van der Rohe, byl původně zamýšlen jako obytná místnost. Je světlá a zalitá světlem.
Myšlenka jej prý pronásleduje už od roku 1996. Samotné muzeum ale tvrdí,že o umělcově záměru nic neví.
Má prý už i adepta na umírání
Otázka, která se nabízí: Kde získá člověka, který bude ochoten umřít na veřejnosti? „Musela by to být osoba, která se mnou bude mít mnoho společného, která pochopí mé záměry,“ řekl Schneider. „Všechno se stane na základě domluvy s příbuznými. Vzniklo by soukromé prostředí s regulovaným přístupem návštěvníků,“ ujistil umělec.
Za sebou má úspěchy I pády: roku 2001 získal na benátském bienále hlavní cenu, ale o čtyři roky později 2005 mu tam účast zakázali.
Schneider je v kontaktu s jistým sběratelem umění, s nímž by si prý dokázal uskutečnění svého projektu představit. „Je snad nemocný?“ otázala se redaktorka Weltu. „Čas smrti nedokážeme určit,“ vyhnul se umělec přímé odpovědi. Sám si však představuje svou smrt podobně – v jím vybrané místnosti, v muzeu, obklopen uměním.