Vyprodané hlediště bylo svědkem bohaté divadelní, filmové i televizní tvorby oslavence, hlavně ale jeho neuvěřitelné vitality.

Začínalo se legendární scénkou s Hlustvisihákem, v níž Lipský vytvořil neodolatelný typ tupého, leč důležitě komisního vrátného. V první polovině večera nebyl oslavenec k zastižení, protože se s obrovskou chutí a energií převlékal do stále nových postav z repertoáru Divadla ABC – doktorů z Postřižin i Marwinova pokoje, vrchního Kalába ze Šakalích let, profesora Karpíška z Únosu Sabinek, Ešpandra z Kocourkova aj.

Sám se sebou si zahrál dialog coby plukovník Spettigue a Charleyova teta, krátké ukázky připomněly jeho slavné filmové role, partnerství s Miroslavem Horníčkem i Felixem Holzmanem, herci Jiří Hána a Vasil Fridrich nacvičili jeho slavné „dueto papato“ s Milošem Kopeckým, Dalibor Gondík s Otakarem Brouskem zase pronikli do tajů jeho slavné řeči z Císařova pekaře „Jámalaligma, patláma, patláma... žbrdluch“.

Překvapením pro diváky bylo odtajnění geneze Lipského slavné děkovací řeči po udělení Ceny Thálie za celoživotní mistrovství před dvěma lety. Ukázalo se, že šlo z velké části o improvizaci způsobenou časovým předstihem přímého přenosu. Klobouk dolů za takovou pohotovost!

Baletní feérie 

Oslavence přišla pozdravit řada hostů, od hereckých kolegů až po pelhřimovské rodáky, kteří mu přivezli obří dort, knihu rekordů a slib, že obnoví tatínkovu legendární cukrárnu. Dostavili se i Tři chlapi v chalupě ve složení Jan Skopeček, Ladislav Trojan a sám Lubomír Lipský alias děda Potůček, kteří pátrajíce po oslavenci, shodli se na tom, že je to „milý, hezký, inteligentní starší pán“. Nakonec mu za JZD Ouplavice přednesli zvučnou zdravici.

Byl to nádherný večer plný vtipných nápadů, smíchu a nesentimentálního vzpomínání, jímž Lipský proplouval s neuvěřitelnou fyzickou, a především duševní svěžestí. Vyvrcholil baletní féerií „Ze života oslavence“, v níž účinkoval celý soubor MDP. A pak už se jen tleskalo. Ve stoje a nekonečně dlouho. Už teď se těším na oslavu devadesátin.