Expozice Proměny – Divadelní výtvarnice na přelomu tisíciletí klade provokativní otázku po existenci fenoménu „ženské“ scénografie.

„Ženy rády sní, i když zůstávají nohama na zemi. Vysnívají si své světy pro sebe, pro své děti, pro své muže. Ženy rády své sny uskutečňují. Ženy vyprávějí svým dětem pohádky. Mají smysl pro realitu pohádky, pro její krutosti a útěchy. Ženy jsou schopny dětem realitu pohádky vyčarovat." zamýšlí se katalogu nad ženským pohledem na svět jedna z kurátorek Marie Zdeňková.

"Scénografky čarují svět jeviště a jeho postav. Ženy přistupují k podivné realitě jeviště se samozřejmostí čarodějek,“ dodává Zdeňková.

Ženskou scénografii charakterizuje hravost, poetičnost, rafinovanost...

Samotná výstava nedává na otázku po specifice „ženské“ scénografie jednoznačnou odpověď. Spektrum výrazových prostředků dvanácti scénografek je totiž velice široké.

Svou tvorbu v Galerii kritiků představuje Marie Jirásková, Zuzana Krejzková, Irena Marečková, Radka Mizerová, Kamila Polívková, Jana Preková, Marta Roszkopfová, Simona Rybáková, Kateřina Štefková, Zuzana Štefunková Rusínová, Jana Zbořilová a Sylva Zimula Hanáková.

Když procházíte výstavou, jíž Galerie kritiků propůjčila sice krásné a zajímavě osvětlené, leč přece jen poněkud stísněné prostory, objevíte některé shodné rysy, charakterizující „ženskou“ scénografii – hravost, poetičnost, smysl pro uplatnění módních trendů, rafinovanost, tvarovou i barevnou nápaditost, ale opatrnější bych byla s epitety jako něha, jemnost či křehkost.

Razantní tahy rukopisu Marty Ropzskopfové, jejíž návrhy jsou pro mne jedním z nejzajímavějších zážitků výstavy, hovoří o „mužské“ drsnosti, nepoddajnosti a odvaze k nečekaným inspiracím.

Přísnost až strohost kostýmních návrhů Kamily Polívkové či výrazná divadelnost a vztah k výtvarnému materiálu i dramatické předloze v případě Jany Zbořilové jsou vlastnosti, které prolínají scénografickým myšlením nezávisle na pohlaví.

Zdobnost a inspirace módními trendy prozrazuje ženskou scénografii

Na druhé straně zdobnost a inspirace módními trendy v případě Simony Rybákové lze označit nepochybně za „ženské“, stejně jako vnímání individuální tělesnosti herců u kostýmů Kateřiny Štefkové, jejíž poetické nápady (groteskní boty z Revizora) navíc zacházejí pro inspiraci opravdu až do světa pohádek.

Ať již „ženská“ scénografie existuje či nikoli, výstava přináší žádoucí a vzhledem k počtu vystavujících i mnohostranný pohled na českou scénografii přelomu tisíciletí, připomíná nejen výrazné scénografické, ale i režisérské (Lébl, Pokorný, Kaloč, Pitínský, Mikotová, Morávek aj.) osobnosti a neměli byste si ji nechat ujít. V Galerii kritiků bude k vidění do 10. května.

 

Proměny: Divadelní výtvarnice na přelomu tisíciletí
Praha, Galerie kritiků, denně kromě po od 11 do 18 h