Už šestnáctý rok bydlím v pokoji, kde spal otec na gauči, který jsme po jeho smrti s Vladislavem Hrachem rozřezali a rozštípali," prozrazuje na sebe, a vydává se spolu se židlemi a stolem z babiččiny jídelny do doby, kdy se servírovalo na talířích po Němcích, kteří bydleli v bytě před nimi, ne-li po Židech, kteří tu bydleli ještě dříve.

Paměť a bolestná pravda o rodině, kdy čtenář ale nemůže poznat, kde leží hranice reality a snu, Zdena Havlíčková, "dcera národa", která se provinila láskou k Ne - Čechovi, Vlasta Burian, přesunující se dávno po smrti na Vyšehradský hřbitov, nebo Hrabal v Kersku, to vše spojuje Hodrová v jeden děj. Pokračuje tak v analýze "trýznivého města", jak nazvala Prahu a svou volnou Daniela Hodrovátrilogii Podobojí, stran Kukly a Théta.