Nataša Reimanová: Dědeček

Je blbé, ba škodlivé sedět dlouho, či dokonce celý život na jednom malým zaprděným místě a vědět, že sic zemský ráj to na pohled, ale pohled, jak víme, obejme víc, doletí dál, a teda vědět, že vůkol jsou jiné ráje i pekla, ale že my jsme odsouzeni k tomu pořád a pořád stejnému pohledu, brrr - to už pak nic nevidíme, valíme před sebou kuličku v domnění, že je ze vzácných kovů, a nechápeme, proč tak smrdí, a divíme se, že ji první tvor jdoucí v protisměru rozšlápne jak čerstvé hovno, a taky jo! Je to ono!

Tady vidíš, že jsem jednak čím dál sprostší, ale co jsou sprostá slova? A druhak, že myslím svou naléhavou prosbu zcela vážně: nevracej se! Piš!"

Kniha, složená ze tří novel (Libor Autor vlastní rukou, Eliška, Dědeček), jejíž autorka se v r. 1968 provdala do Francie, dokazuje, že každodenní "dějiny" (nás, co žijeme "česky") se stále ještě upínají k obecné historii, která zatím je integrující součástí nás samých; na její odstranění se zatím nenašel žádný univerzální přípravek.

Petrov

Stanislava Ramešová: Mýtus UFO

Ufologie z pohledu skeptika

"A co když na tom něco je?" - ptají se jedni. "A co když na tom nic není?" - ptají se druzí. Publicistka S. Ramešová zpracovala obrovské množství informací o mýtu UFO, o Roswellu a všech "hrách" okolo. Svoji knihu končí slovy klasika Arthura C. Clarka: Neexistují žádné faktické důkazy, že Země byla vůbec kdy z vesmíru navštívena. Že by byli M. Jackson, E. Presley či Madonna opravdu Pozemšťany?

Paseka

Ronald David Laing: Uzly

Psychiatr, spisovatel a filozof R. D. Laing (1927-1989) se věnoval zejména schizofrenii a zkoumání lidského vnímání. Na rozdíl od "chemické" léčby se pokusil o to, aby se pacienti dostali do stavu maximální svobody - když doktoři drželi jednu dívku nahou a celý den se kymácející v izolaci, Laing se svlékl a šel se kymácet s ní...

Jeho literární tvorba je "nutnou" součástí jeho odborných studií. O své sbírce Uzly napsal v Úvodu: Vzorce chování a jednání lidského druhu, které zde předkládám, dosud žádný Linné neutřídil.

V pěti blocích jsou vlastně poeticky zpracovány patologické vzorce toho, co nás svazuje, a díky čemuž vnímáme svět "zauzlovaně".

Honza se bojí, že Jana je jako jeho matka. / Jana se bojí, že Honza je jako její matka. // Honza se bojí, / že Jana si myslí, že on je jako její matka / a že Jana se bojí, / že Honza si myslí, že ona je jako jeho matka. // Jana se bojí / že Honza si myslí, že ona je jako jeho matka / a že Honza se bojí, / že Jana si myslí, že on je jako jeho matka. Co je normalita a co je šílenství? Ale z které strany se na to díváte?

Přeložil Bohuslav Keprt, předmluva Zdeněk Lyčka, HRANA - Boleslav Keprt