Pro komedii U mě dobrý se vaše dvojice Hřebejk – Jarchovský už po několikáté s úspěchem inspirovala Šabachovými povídkami. Čím vás tento autor přitahuje?

Po určité době jsme se s Petrem Jarchovským rozhodli vrátit se k některým povídkám našeho kamaráda Petra Šabacha. Stál se svými povídkami jak u zrodu naší spolupráce na muzikálu Šakalí léta, tak i u našeho prvního velkého úspěchu s Pelíšky. Po období, kdy jsme s Jarchovským nacházeli vlastní témata a ta pak realizovali v dramatičtějších tvarech, jakými jsou filmy Horem Pádem, Kráska v nesnázích anebo Medvídek, jsme cítili potřebu vrátit se k Šabachově poetice a pokusit se vytvořit žánrový film, komedii, která by s odstupem reflektovala dobu, kterou jsme prožívali v devadesátých letech.

Pokusili jsme se rozvíjet zápletku jedné z Šabachových povídek, přenesli jsme ji do nové doby a obohatili některými motivy vlastními nebo z jiných Šabachových povídek. V jistém slova smyslu tak filmem U mě dobrý pokračuje série komedií inspirovaných jeho poetikou, ve kterých se s odstupem vracíme do určitých dějinných období. Stále nás zajímá Petrova tvorba, inspiruje nás, jeho vidění světa i humor jsou nám blízké a naše nová komedie je toho důkazem.

Jakým způsobem s Petrem Jarchovským pracujete?

Čas od času odjíždíme společně mimo Prahu, do míst, kde máme klid a kde můžeme rekapitulovat naši práci a rozvrhnout si, čemu bychom se chtěli věnovat příště. Podělíme se o nastřádané nápady, témata, která nás zajímají, inspirují anebo zneklidňují, a některé motivy rozpracujeme. Vyprávíme si příběhy, které nás napadly, a zkoumáme jejich potenciál.

Načrtneme si základní schémata anebo charaktery. Po třech čtyřech dnech v naší „autorské laboratoři“ odjedeme domů s pocitem, že vidíme za horizont příštího roku. Hodně věcí se během tohoto intenzívního soustředění, kdy se nezabýváme ničím jiným než našimi příběhy, ujasní. Působí to na nás jako urychlovač, jako nějaký reaktor, zkoncentrujeme se. Petr si pak vybere ten z příběhů, který ho nejvíc vzrušuje, a pokusí se napsat první verzi scénáře.

Je o vás známo, že nacházíte inspiraci i přímo na place a necháváte herce také improvizovat. Bylo tomu tak i tentokrát?

Při psaní scénáře ke komedii U mě dobrý jsme na rozdíl od předchozích látek rozpracovávali jednu nosnou komediální situaci. V průběhu psaní jsme látku oprošťovali od nadbytečných motivů i postav. Nostalgická komedie se nám tak pod rukama měnila v žánr komedie situační. To bylo nové. Ve finální fázi práce na scénáři – během hereckých zkoušek – poskytnu prostor hercům, aby svojí zkušeností a nápady náš materiál obohatili. Zároveň se je tak pokouším zainteresovat na vznikajícím díle, aby k němu měli osobnější vztah.

Vždycky říkám, že při vzniku filmu je „lepší“ nepřítelem „dobrého“. Pokud společně přijdeme na lepší řešení scény, rád opustím původní a přijmu nové. Během samotného natáčení už o vyslovenou improvizaci v pravém slova smyslu nejde, i když vždycky nechávám otevřená vrátka pro zázrak, který může přinést náhoda. Spoléhat na ni však nemohu.

Ve vašem novém filmu se objeví Boleslav Polívka a Jiří Schmitzer, tedy herci, kteří vytvořili výrazné role v jiných vašich filmech… Co vás na spolupráci s nimi zajímá?

Pokud do svého filmu obsazuji známé herce, chci jim poskytnout příležitost, aby vytvořili postavu, kterou ještě nehráli. Snažím se je motivovat a vzbudit jejich zájem. Hodně mi záleží na tom, jak na sebe navzájem reagují lidsky, jaký mají přístup k látce, zda v ní nacházejí pro sebe styčné body.

Když vytváříte komedii, všímáte si i toho, zda mají vaši herci podobný smysl pro humor jako vy, zda je rozesmějí podobné situace jako vás. Jak role kouzelníka Mrklase pro Bolka Polívku, tak role Tondy pro Jiřího Schmitzera nebo smolaře Káji pro Mirka Vladyku takový nový prostor skýtala. Pokud máte na place zkušené herce s výrazným autorským potenciálem a hereckou loajalitou, můžete si dovolit obsadit herce méně zkušené anebo vysloveně neherce, kteří vás zajímají pro svoji autenticitu, charisma, neokoukanost.

Díky zkušeným kolegům, kteří dobře vědí, že výsledek filmu je podmíněný kolektivním výkonem, a kteří dokáží své méně zkušené kolegy podržet, podpořit, určit rytmus scény, neznervózňovat je a nedokazovat jim jejich nedostatky, se může výsledek našeho snažení kvalitativně znásobit.

Vždy kromě hvězd dáváte příležitost i méně známým hercům, ba i nehercům. Jak objevujete méně zkušené herce či neherce?

Výbornou zkušenost jsem udělal s herci, se kterými jsem spolupracoval ve filmu vůbec poprvé. Vladimír Javorský vtiskl postavě bezdomovce a příležitostného zlodějíčka Pepého okouzlující bezbrannost a obdařil ji dalším rozměrem. S Lenkou Vlasákovou jsem pracoval v Divadle na Jezerce v inscenaci Na dotek. Lákalo mě ukázat její komediální talent, který jsem u ní objevil. A konečně jsem měl to potěšení spolupracovat se skutečnou legendou českého herectví, Josefem Somrem.

To se pro nás s Petrem Jarchovským rovnalo splnění filmařského snu. Jeho, Vladykova a Javorského samozřejmost, s jakou se pohybují ve svých stylizovaných rolích, svědčí o velké empatii a spolehlivosti. Autorští herci, jakými je kupříkladu Petr Forman, Boris Hybner, anebo vyslovení neherci, jako je Dalibor Vinklát, přinášejí zase svoji autenticitu, nezaměnitelnou energii, propojují postavy s prostředím.

Příjemným překvapením pro mne byla spolupráce s mladým herci Mario Kubašem i jeho filmovou partnerkou neherečkou Magdalenou Zelenkovou. Na neherce jsem vsadil zejména při vytváření bizarní partičky podvodníků, falešných hráčů z vysočanské tržnice. Dostali veliký prostor a díky svým spolehlivým hereckým protějškům odvedli skutečné herecké party.

Kdo přišel na tak nezvyklé a neokoukané lokace?

Velice dobře znám prostředí, kde se veliká část našeho příběhu odehrává. Podstatnou část roku trávím ve svém pontonovém domku v pražském říčním přístavu. Mám to zvláštní prostředí u řeky rád, přináší mi klid a spočinutí. Přátelé, které jsem zde nalezl, mi byli skvělými pomocníky i během realizace filmu. Mnozí zapůjčili svá plavidla, ze kterých jsme natáčeli záběry spojené s řekou, jiní přispěli radou a zkušeností a další dokonce vytvořili některé menší, ale podstatné role.

Měl jsem k dispozici zatím asi nejlépe sehraný filmový štáb, s jakým jsem kdy pracoval. Jeho spolehlivost a nasazení mi pomohlo překonat problémy, které s sebou každé filmové natáčení přináší.