Máte za sebou již mnohé mezinárodní a domácí úspěchy, je s podivem, že je to vaše první CD.

Ano, u větší firmy a s velkým renomovaným orchestrem je to skutečně první album. Dosud jsem měl jen dvě alba natočená v Českých Budějovicích s místní filharmonií.

Nahrávka vznikla během loňského koncertu ve Smetanově síni. Jak se vám s FOK pracovalo?

Byl to již můj čtvrtý koncert s nimi, takže to nebylo tak úplně nové, ale práce s FOK je pro mne vždy inspirující. V orchestru s takovými tradicemi probíhá i generační výměna, je v něm hodně nových tváří. Dobře se s ním pracuje.

Na co jste kladl důraz?

Soustředil jsem se hlavně na Sukovu skladbu, protože ta byla naposledy nahrána před 30 lety Českou filharmonií s Václavem Neumannem. Od té doby se přece jen pozměnily některé názory na interpretaci mladistvého Suka, a tak jsem chtěl tuto skvělou skladbu, kterou napsal ve věku 23 let, tempově i dynamicky zvýraznit pro dnešního posluchače. U Dvořáka jsem zase zvýraznil kontrasty obou děl, první lyrické, druhé vitální, strhující.

Byl jste žákem Jiřího Bělohlávka, studoval jste i v zahraničí. Kdo vás nejvíce ovlivnil?

Určitě Jiří Bělohlávek a jeho práce s Pražskou komorní filharmonií. Ale v Praze mne učili i další – Jiří Chvála, Josef Kuchinka, Tomáš Koutník, v cizině ve Stockholmu Fin Jorma Panula a v USA David Zinman. Mým vzorem však zůstává Leonard Bernstein, a to spojením muzikálnosti a správné dávky show.

Ve světě dirigujete často operu. Působil jste již v mnoha velkých operních divadlech. Na čem nyní pracujete?

Právě jsem se vrátil ze španělské Valencie, kde jsem nastudoval Mozartovu operu Figarova svatba. Odjíždím do Drážďan, kde stejnou operu diriguji i v Semperově opeře. Ale není to jen Mozart, i když ten převažuje. Letos budu v Bavorské opeře v Mnichově studovat i Busoniho Doktora Fausta.

A kdy vás konečně uvidíme v Praze na naší operní scéně?

Už příští sezónu, v září. Připravuji v Národním divadle Mozarta, ale méně známou operu La Finta Giardiniera. Bude to má již osmá mozartovská produkce, inscenovat ji bude známý německý tandem, manželé Hermanovi.

Jste jedním z kandidátů na místo šéfdirigenta opery Národního divadla v Praze. Nebojíte se takového úkolu?

Vůbec ne, s orchestrem ND jsem již několikrát pracoval koncertně a dobře si rozumíme. Při mém mládí mám již hodně zkušeností s operou a určitě by se nám dobře spolupracovalo. Rafael Kubelík, když se stal šéfem České filharmonie, byl ještě mladší.