Článek
Firewater sice vycházejí z písničkářství, Tod A po většinu doby hrál na poloakustickou kytaru, ovšem aranžmá byla pojata velmi pestře, což naznačovalo už obsazení kapely, kde tradiční rockové obsazení doplňovala trombonistka a hráč na pákistánský buben dhol.
Trombonistka Firewater foto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Podstatnější ale bylo, že Firewater se nebáli čerpat z hodně odlišných stylů, a tak se v jejich písních objevovaly tu názvuky jazzu, tu zas srbské dechovky anebo klezmeru, ale také pákistánské hudby. Zazněly také postupy noise rocku s nabroušenými kytarami a syrový waitsovský kabaret. A kapela klidně zkombinovala i více postupů v jedné písni, což až na výjimku v podobě dlouhého sóla na dhol nijak nerušilo.
Firewater v Prazefoto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Firewater tak podobně jako spříznění Gogol Bordello pomáhají obrodit klubovou scénu, která se utápěla v nudě stylovosti. Trend se však netýká jen newyorské scény, před pár lety se na britských ostrovech začaly objevovat pokusit propojit rock a taneční hudbu, nedošly však tak daleko a většinou si kapely vytvořily jedno pojetí, kterého se pak držely. Newyorské pojetí je zajímavější.
Bubeník skupiny Firerwaterfoto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Firewater svým přístupem připomínají začátky francouzského šansonu, ve kterém se každá píseň aranžovala podle nálady, takže některé byly nazpívány jen za doprovodu kytary či akordeonu, ale jiné s jazzových orchestrem. Kolikrát se v aranžích objevovaly i tak bizarní kombinace, jako jazzová rytmika spojená s akustickou kytarou a s jedním z prvních elektronických nástrojů světa - tereminem.
Tod Afoto: Novinky/Ondřej Lazar Krynek
Tehdejší interpreti totiž nebyli svázáni pevným obsazením kapely, které přišlo až v s nástupem rocku. To je i výhoda Firewater, jejichž obsazení není pevné. Ve srovnání s koncertem před čtyřmi lety v Roxy tak mohly obohatit jejich projev postupy pákistánské tradiční hudby.