Alena Munková, spoluautorka oblíbených televizních postaviček Štaflíka a Špagetky, přežívala svá dívčí léta v terezínském ghettu. Po válce vystudovala novinářskou fakultu a uplatnila se v lektorátu hraného filmu na Barrandově. Na počátku 50. let, poznamenaných novým antisemitismem, byla propuštěna a perzekvována. V roce 1954 se uchytila v nakladatelství Naše vojsko, rok navštěvovala Filmovou fakultu Akademie múzických umění, odkud její profesní cesta vedla do dokumentace Ústřední půjčovny filmů.

První příběhy o Štaflíkovi a Špagetkovi vznikly v roce 1968, kdy manželé Munkovi bydleli s dcerou v malém panelovém bytě. "Místo živého psa jsme jí proto napsali povídání o pejscích," vysvětlila to Munková před čtyřmi lety při křtu dalších dílů příběhů obou oblíbených postaviček. Jako třináctidílný černobílý animovaný seriál měly premiéru už v roce 1969.

Štaflík a ŠpagetkaŠtaflík a Špagetka. Foto: Česká televize

Původní název Psí život však prý kvůli tehdejší složité politické atmosféře autorům způsobil řadu potíží a museli jej změnit. Pokračování televizní série pak bylo už barevné, oba hrdinové udělali radost dětem ve 40 zemích.

Podle Skyby pak Munková redigovala cyklostylovaný týdeník Filmové informace, který byl ve své době zdrojem jedinečných údajů vyhledávaných novináři i filmovými fanoušky. V roce 1964 nastoupila jako dramaturgyně Studia kresleného a loutkového filmu, kde spolupracovala na filmech a televizních seriálech populárních večerníčků například s Václavem Merglem, Jiřím Šalamounem, Milanem Klikarem a Vladimírem Jiránkem. Podílela se na řadě scénářů a adaptací. Jejím největším úspěchem byl seriál Štaflík a Špagetka, jehož scénáře psala se svým mužem Jiřím. Výtvarně ho zpracoval Zdeněk Smetana a režíroval Václav Bedřich.

Historie animovaného filmu

V posledních letech se Munková podílela na vedení rozhovorů o historii animovaného filmu pro sbírku Národního filmového archivu Orální historie. Jedním z jejích posledních tvůrčích činů byla péče o vydání korespondence Manky a Josefa Jedličkových v knížce Milý pane Wilde.

Alena Munková byla zřejmě posledním žijícím českým židovským dítětem, od kterého se dochovaly básně z terezínského ghetta a které přežilo holokaust. "Zážitky z druhé světové války a především z ghetta v době, kdy jsme sotva odrostli dětským střevíčkům, není možné vypustit ze života," komentovala to tato dramaturgyně a scenáristka.

Její básnička nadepsaná Olze, kterou napsala v hrozných podmínkách uprostřed války, se stala součástí Terezínského oratoria amerického skladatele Franze Waxmana z poloviny 60. let. Před čtyřmi lety mělo v Praze českou premiéru.