Hlavní obsah

Objímejte se... ale dávejte pozor

– PRAHA
Novinky, Michal Procházka

O Francouzích se říká, že umí být v lásce šarmantní. Koneckonců již několik let lidé jezdí do Paříže na svatební cestu a ty nesezdaní se tam alespoň líbají pod Eiffelovkou.

Článek

Když v názvu nového francouzského filmu, který po svém uvedení na pražském Festivalu francouzského filmu 2002 přichází i do našich kin, se dokonce píše Objímejte se, s kým je libo (Embrassez qui vous voudrez), očekávání diváků je nasnadě: láska se šarmem a elegancí, navíc pěkně zamotaná, aby komplikovala hrdinům jejich vztahy i životy - a navíc nějaká ta legrace.

Nutno podotknout, že publikum se dočká, i když kapesníčky čtenářek červených románků zůstanou tentokrát suché. Snímek známého francouzského herce a v posledních letech i režiséra Michela Blanca zastupuje typ diváckého, chcete-li měšťáckého, ale inteligentního filmu. Nenajdete v něm dodělávané efekty ani se v něm příliš neopisuje ze čtiva pro služky.

 Komedie uvádí s lehkou komickou nadsázkou hned několik charakterů, odpozorovaných ze všedního života. Chronický žárlivec Jean Pierre (sám Blanc) je trochu moc hloupý, prolhaný svůdce, zase moc dětinský, zamilovaný podvodník neumí tak úplně chladnokrevně okrádat chlebodárce, naivka (Clotilde Courau) už není tak zcela naivní, vždyť má jedno dítě, a snobská panička (excelentní Charlotte Rampling) si klidně zadá se studentíkem. A když hysterka žije s chudákem a přitom zastírá, že dávno přišli na mizinu, může i psychiatr předkládat ženám na potkání nemravné návrhy. Ti všichni se setkávají o jedné prázdninové idylce u moře. Tohle vybočení z běžného života je všechny vystaví nezvyklým komickým až burleskním situacím, a navíc odhalí pravidla hry, pokrytectví taktu a elegance, v jakém se snaží (neúspěšně) žít.

Jak se podvádějí, jak si zastírají pravdu o sobě, jak si nalhávají city a skrývají vlastní úzkosti. Michel Blanc, jenž dobře čerpá z tradice francouzské scenáristické školy například Jeana Aurenche, rozplétá celou kalamitu vztahů s humorným nadhledem, aniž by zastíral, že vyznat se ve svých milostných touhách může být někdy setsakramentsky těžké. Třeba právě Bertrand Lanier (Jacques Dutronc), znavený, vnitřně zlomený, jízlivý, ale svůdný glosátor příběhu, má manželku, milenku a navíc jednoho černošského milence.

A když chcete všechny střídavě objímat, musíte si dávat opravdu pozor. Objímejte se, s kým je libo Francie.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám