Dušan Karpatský je obousměrný překladatel – charvátské poezie do češtiny a české do charvátštiny – navíc editor a pro mne též důkaz o nezastupitelné roli jedince v dějinách, tentokrát literárních.

Před pěti lety sestavil, z valné části přeložil a v jednom záhřebském nakladatelství vydal sedmisetstránkovou antologii s názvem Zlatna knjiga češkoga pjesništva, jejíž časový oblouk sahá od anonymních středověkých duchovních písní ke Smilu Flaškovi z Pardubic a od něho až k Miroslavu Topinkovi z Prahy.

A v těchto dnech nakladatelství Fori Prague vydalo Koráb korálový s podtitulem Tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků.

Ó korábe korálový,
bárko lásky pošetilé…

zpíval si barokní lyrik z Dubrovníku Ivan Bunić Vučić – a tu krásnou a důležitou pošetilost o sedmi stech padesáti stránkách opět sestavil, obsažnou předmluvou doplnil a většinovým podílem přeložil Dušan Karpatský. Předal nám „básnický slovník“ našich nejnavštěvovanějších jižních sousedů.

lidé!
zmizeli k moři!…
dám ti slovník,
to je zatykač! jsme na něm všichni!…

volá nejmladší básník výboru Branko Maleš (ročník 1949).

V husákovských dobách, kdy ti šťastnější z nás jezdili do svobodné Jugošky, nikdo nemyslel na to, že i Socialistická federativní republika Jugoslávie by mohla mít své politické vězně.

Až z této antologie se dozvídám o existenci protikomunistického básníka Vlada Gotovace (1930–2002), který léta 1972–1976 a 1982–1984 strávil ve vězení, kde nic nepotvrzuje den ani nezpochybňuje noc.

Tak to chodilo… I slunný ráj českých turistů měl svého Jirouse.