Moc toho o něm nevíme. Pocházel patrně z Honnecourt-sur--Escault, místa ležícího ve francouzské Picardii, není však znám ani letopočet jeho narození, ani smrti. Ve vlastní rukopisné příručce, která je dnes v majetku Národní knihovny v Paříži, se Villardovo jméno objevuje podvakrát, ale nic k němu není dodáno. Není tu ani náznak označení profese, což bylo ve středověku naprosto běžné. Navíc kdyby prošel profesionálním školením použil by jistě termín mistr. Ale i ten chybí.

Nedávno se objevily i vážné pochybnosti o Villardově gramotnosti - podle historika umění Wilhelma Schlinka neuměl ani číst ani psát. Základem této úvahy je už delší dobu známý fakt, že poznámky k jeho kresbám psali podle grafologů tři různí lidé. To se kdysi vysvětlovalo tak, že větší část popisků dělal sám Villard, některé poznámky připojil později jeho údajný žák a pár textů dodal editor, který spisek úplně nakonec redigoval....

Jenže odlišně psané texty se podle Schlinka někdy objevují těsně vedle sebe a jejich smysl i vazba k obrázkům prokazují, že vznikaly současně s kresbou. Což by znamenalo, že Villard de Honnecourt byl skutečně analfabet, který slovní komentáře prostě diktoval několika různým pisařům, které si příležitostně najal a zaplatil. Tím by se dali vysvětlit i další záhady. Například, že poznámky se občas stereotypně opakují, což se při diktování zpaměti stává, nebo že odborné termíny jsou občas psány různými způsoby.

Diletant, letrý neuměl psát

Že Villard možná neuměl psát, nemusí být šokujícím překvapením. Tak třeba barokní stavitel německého původu Abraham Leuthner, měšťan na pražském Novém Městě, prokazatelně neuměl ani psát, ani číst a přesto se stal autorem závažného teoretického pojednání O pěti sloupových řádech, které tiskem vyšlo v roce 1677. Šlo o první podobný architektonický spis vydaný v Praze! A Leuthner byl i schopným a žádaným tvůrcem: v roce 1693 se v Čechách stal vrchním stavitelem všech pevností. Naopak o architektonických schopnostech Villarda de Honecourta byly v poslední době vysloveny vážné pochyby.

Podle expertů jsou jeho technické návody velmi mlhavé, nedůsledné, rozporuplné. Nerozuměl ani základní geometrické poučce stavitelů katedrál jakou bylo použití rotace čtverce, moc se nevyznal ani ve správných proporčních poměrech. Mnohé taje stavitelského řemesla mu zůstaly nedostupné a jeho příručka se proto hemží různými chybami, kterých by se profesionál nedopustil. Zřejmě poprávu byl tak Villard nejvýznamnějším znalcem Carlem F. Barnesem označen za diletanta, ovšem v tom dobrém slova smyslu, to jest laika, který se ve své době se zápalem zajímal o tehdy moderní umění.