Článek
Moc si přál napsat dobré skladby. Od dob hitové kolekce Play (1999) se mu to totiž v uspokojivé míře nedařilo. I proto se vrátil k rytmickým pravidelnostem, naivně futuristickému zvuku, kosmickému eurodisku i staré škole hip-hopu a k chilloutu.
Pevností a sebejistotou však novinka disponuje pouze uprostřed. Na startu i v závěru je tuctová: postrádá moderní autorský i stylový nápad, její zvuk je otrocky zasvěcený osmdesátým létům a úplný závěr Moby dokonce svěřil nenápaditému fastfoodovému pidlikání.
Blýskáním na časy je vzpomínka na éru rave u kompozic Everybody It’s 1989 a stejně laděné The Stars. V Hyenas se ve velkém stylu předvede francouzská vokalistka Nabila Benladehem, skladba s její přítomností vysloveně zhluboka dýchá, podobně jako s osobitým výkonem Američanky Wendy Starlandové zase I’m In Love.
Píseň Alice ožila účastí britských raperů Aynzliho Jonese a 419 Crew, to je ale žel všechno dobré, co lze z novinky vymáčknout. Moby se sice mírně dostal nad laťku svých posledních studiových alb (18 a Hotel), současně však nedosáhl na vlastní kult z devadesátých let. Zapříčinila to i nemilosrdná doba. Byl-li tehdy progresivní, se stejnou výbavou, dnes působí staromilsky.
Moby: Last Night Mute/EMI, 62:52