Flafíkův páníček Michael Pulcino se nedokáže vymanit z nudy každodenního života a ke své smůle si je toho vědom. Osou krátkého děje je jeho prázdninová sicilská návštěva rodičů. Běžné příhody jako cesta vlakem či rodinné rozhovory jsou občas přerušeny méně obvyklými událostmi: přepadením příbuzného nebo nečekaným příjezdem nechtěné „přítelkyně“. Skrze ně a dialogy poznáváme životy několika obyčejných lidí.

Příběh tu není důležitý a úzkosti a strachy běžných i intelektuálně založených jedinců Homo sapiens, ač přesně vykreslené, už jsme jinde viděli rozvinuté šířeji. Podstatný je dramatický oblouk se šťastným koncem u všech zúčastněných. Tato prostá víra v dobro má čtenářům vehnat něco optimismu do žil. A daří se jí to znamenitě. Skrytá i otevřená roztomilost a něha naplno propuká v grafickém ztvárnění. Silně zjednodušená linka nutí vnímavější čtenáře si malého Flafíka zamilovat.

Občasným vypravěčem je prachové smítko, na vlastní oči se můžeme podívat, co se děje v lidské hlavě, nebo dokonce co vidí a na co myslí mozkové buňky. Jinde se objeví série „fotek“ nebo hrdinovy sny. Flafíka charakterizuje nápadité, málo viděné využití možností komiksu; především je ale optimistickou, hřející knížkou.

Simone Lia: Flafík Překlad: Gisela Kubrichtová, BB art, Praha 2008. 192 stran.