Jsa tvůrčím i principálským nezmarem, odbočuje z vyjetých kolejí stále – Lysistratou směrem k muzikálu, Sektou k rizikové staronové cestě let šedesátých, ovšemže v novém přebalu.

Sekta je podobenstvím o egocentrismu, v němž se dívka Eva domnívá býti zbožňována třemi věrnými, leč nepoužitelnými ctiteli: katolickým farářem, milencem momentálně v kriminálu a lesbickou motocyklistkou, zakladatelkou a kněžkou její sekty.

Problém hry je v přednesu textů

Absurdně surrealistické jádro hry nebylo rozkryto už v roce 1965 a obávám se, že ani nyní. Dnešní problém tkví především v divadelní podobě textu, která strádá nedostatkem obrazivé nadsázky a humoru, dialogy jsou servírovány na smrtelně vážno jako ze špatně zahraného Ibsena, bez povšimnutí Suchým nastražených point. Režisér Suchý rozhodně autoru Suchému neprospěl.

Výkony Markéty Zehrerové (Eva) a Zuzany Říhové (Motocyklistka) jsou z rodu dosti nejistého amatérského herectví, o nic lépe nevycházejí ani výstupy s otcem proměněným v gramofon, pocit nudy a únavy z dlouhých a nenaplněných pauz minutu od minuty sílí.

O něco lépe na tom jsou ztřeštěně veselé družičky Vandy Hauserové a Veroniky Kubařové (alternuje Adéla Zejfartová) a dialogy vědecky podložené zhotovovatelky lektvarů Mahuleny (Jitka Molavcová) a jejího popleteného Fámula (Jiří Suchý), i když tentokrát i jejich scény strádají hluchými místy.

Požitek přinesou písničky, ale nejedná se o úspěšný comeback

Něco snad měly napovědět Suchým navržené kostýmy – sbor dívek oděný v moderně střižená antická roucha, Motocyklistka v kostýmu kněžky připomínající pražské Jezulátko, sbor keystonských policajtů, ale proč Eva připomíná zelenými výložkami a korunou zrovna královnu chmelové dočesné, se mi odhalit nepodařilo.

Nakonec největším ziskem obnovené Sekty zůstaly písničky – původní, z nichž ta o plašení zlých snů a na střeše světa panně bledé se staly hity, i připsané nové. Bohužel nevýrazná jednohlasá interpretace sextetu sboristek volá po hudebním (alespoň vícehlasém) oživení.

Nemyslím si, že se Suchému podařilo kdysi neúspěšnou hru resuscitovat. Možná si tím splnil sen, ale diváckým hitem se Sekta zřejmě ani po třiačtyřiceti letech nestane.

 

Jiří Suchý: Sekta
Libreto, hudba, režie, návrhy kostýmů Jiří Suchý, výprava Jaroslav Svoboda, hudební nastudování Jiří Svoboda, choreografie Kristýna Černá. Premiéra 2. dubna 2008 v Divadle Semafor Praha.