Své první turné po více než devíti letech zahájíte zítra v Liberci. Už v minulosti jste odtamtud vyráželi na šňůry a podobně i skupina Lucie, které jste byli členy. Je to náhoda?

P. B. Ch. (baskytara): Je to tradice, která vznikla už hodně dávno. Liberec není daleko od Prahy a s pořadateli se dají domluvit podmínky na to, abychom před prvním koncertem turné mohli v sále, kde budeme hrát, zkoušet tak dlouho, jak budeme potřebovat.

Jakým repertoárem se budete na turné prezentovat?

Kodym (kytara, zpěv): Když jsme nedávno začali zkoušet, zažil jsem příjemné překvapení. S pohledem na seznam písní jsem zjistil, že je na něm jedna pecka za druhou. Dostalo nás to do situace, že se nám do programu nevejde řada věcí, které si lidé žádají.

Budete pořizovat z turné nějaký záznam pro případné vydání? Kodym: Určitě, protože jsme toho v minulosti od Wanastowek moc nenatočili a dnes si říkáme, že je škoda, že jsme nezaznamenali třeba náš akustický koncert. Podle toho, jaký záznam bude, se pak rozhodneme, jestli ho vydáme anebo ne.

P. B. Ch.: Na turné budeme určitě točit zvuk, ovšem nejsme ještě rozhodnuti, jestli také obraz.

Proč?


P. B. Ch.: Lucerna je klasický sál, myslím, že je dobré ho prubnout. Pro spoustu generací hudebníků je sen tam hrát

Kodym: V Lucerně jsme naposledy hráli při turné k albu 333 stříbrných stříkaček, na podzim 1997.

P. B. Ch.: Robert má výbornou paměť. Zeptám se ho třeba, jestli si pamatuje, kolik jsem dal za kytaru, kterou jsem koupil před lety v bazaru v Sušici, a on řekne…
Kodym: …dvanáct tisíc. Mám dobrou dlouhodobou paměť, ale občas nevím, co jsem dělal včera.

Pamatuješ si, jak jsi nedávno točil svůj první videoklip?

Kodym: To mi udělalo velkou radost. Vymyslel jsem, že pro naši skupinu natočím klip s tím, že budu ten člověk, co stojí za kamerou, a současně se naučím střihačské práce, postprodukci a budu režírovat. S tím mi nakonec hodně pomohla moje manželka.

Všechno jsem se před Vánocemi naučil, pak jsem klip natočil a sestříhal, no a od začátku února úspěšně boduje v televizních hitparádách. Je na písničku Kdo se bojí, nesmí do nebe.

Byla to tvá první filmová práce?

Kodym: Předtím jsem dělal dva dokumenty ze svateb, kde jsem se trochu vyškolil. První byla svatba Fabiánkových a druhá svatba má a mé ženy, která byla zajímavá tím, že na ní hrála skupina Lucie ještě v tradičním složení. Dělal jsem i jeden dokument o starých mapách a fotografiích. Musím říct, že filmování mě začalo tak bavit, že se mi po něm až stýská.