Hlavní obsah

Preclík jako jeden z mála nejraději pracoval se dřevem

Právo, Peter Kováč

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ve věku nedožitých 79 let zemřel ve čtvrtek v Praze po delší nemoci sochař, pedagog, spisovatel a předseda Spolku výtvarných umělců Mánes Vladimír Preclík. Byl rodákem z Hradce Králové (23. května 1929) a jako student začínal na Hořické sochařské škole a později v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Z obou míst si odnesl cit pro sochařský materiál i smysl pro dekorativnost tvarů.

Foto: ČTK

Vladimír Preclík na své výstavě s názvem Socha v barvě, barva v soše, která byla zahájena přesně před rokem v pražském Mánesu.

Článek

K Hořicím měl trvalý vztah a neúnavně tu po léta organizoval proslulá mezinárodní sochařská sympozia. Na počátku jeho umělecké tvorby stojí cyklus Česká avantgarda z přelomu 50. a 60. let, unikátní portrétní galerie osobností meziválečného umění, k nimž měl on sám nejblíže.

Každou tvář zobrazil s jiným výtvarným a kompozičním nápadem. Poté následovaly další cykly: Klenotnice, Antistroje, Stará provensálská města, Květy, 54 týdny dobrého roku, Věci pod krkem....

Byly to sochy – objekty, které charakterizuje nápaditost, jemný humor a kreativní hravost.

Dřevo kombinoval s kůží, kovem a plexisklem

Preclík jako jeden z mála sochařů pracoval nejraději se dřevem. Navázal tak po svém na tradici středověkého a barokního řezbářství, a to i tím, že jeho sochy jsou vždy barevné nebo zlacené, čili polychromované. Dřevo kombinoval často s kůží, kožešinou, kovem a plexisklem.

Největší úspěch zaznamenal v 60. letech, kdy ho v roce 1967 jako jednoho z padesáti tvůrců vybrala mezinárodní porota na prestižní výstavu.

Sochařství 20. století v kanadském Montrealu a o rok později byl přizván do expozice Benátského bienále. Preclík měl vždy nadšené obdivovatele, ale také kritiky, což se týkalo zejména jeho monumentální tvorby.

Měl také literární talent a vydal také dřevěnou knihu

Sochařství se pro něj stalo osudem, ale stejně tak měl i literární talent. Byl členem českého Penklubu a už v roce 1988 vydal Dřevěnou knížku, což bylo sochařské vyznání o materiálu, který považoval za nejinspirativnější.

Objevná byla jeho publikace Smírčí kameny o kamenných křížích postavených k odpuštění hříchů. Dodnes patří k ojedinělým shrnutím zajímavého historického, uměleckého i etnografického tématu.

V roce 2002 vydal postřehy o dějinách sochařského portrétu a stále inspirativní je i knižní Trojhlas z roku 1986, což jsou společné rozhovory Preclíka, Horníčka a Hurníka o umění a kultuře.

Je autorem barokního památníku na Klárově

Po roce 1989 pedagogicky působil na univerzitě v Brně (byl i děkanem Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického) a stal se na čas předsedou Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska.

Jedním z jeho posledních monumentálních děl je památník druhému odboji na pražském Klárově s motivem barokně se vzdouvajícího praporu.

Reklama

Související témata:

Související články

Zemřel sochař Vladimír Preclík

Ve věku nedožitých 79 let ve čtvrtek v Praze zemřel sochař, pedagog a předseda Spolku výtvarných umělců Mánes Vladimír Preclík. Odešel po dlouhé nemoci,...

Výběr článků

Načítám