První polovina desky je vskutku řádně "nakopnutá", rytmus upaluje, co to dá, a kytary hlasitě řinčí ve zdařilých úvodních riffech i na pozadí, kde se tu a tam pouštějí do kapánek psychedeličtějších nálad.

Přesto v paměti ještě více uvíznou pomalejší věci, které se vynoří v druhé polovině alba - působivá a vláčná Until the Day Is Done, typická "R.E.M-balada", nebo téměř návyková Mr. Richards, skladba současně tvrdá, ale i načichlá folkem. Michael Stipe její text rytmicky přednáší s přímo uhrančivou silou.

Apropó, Michael Stipe zůstává absolutní hvězdou skupiny. Riffy jsou jistě důležité, nicméně tu melancholii, která vás donutí zastavit se a žasnout, když někde z obchodu nebo z hospody vyhrávají R.E.M., dodává právě on. I tentokrát zůstal uměřeným, v podstatě více popovým než rockovým zpěvákem, ale když nechá svůj hlas, aby se v pravou chvíli zlomil a na vteřinu zavzlykal, je přesvědčivý jako málokdo.

Navštívit 17. srpna stadión Eden v Praze, kde se skupina opět představí českým posluchačům naživo, se proto vřele doporučuje.

R.E.M.: Accelerate, Warner 2008