Článek
Jaký význam má pro italského pěvce česká Cena Thálie?
Jsem na ni velmi pyšný, protože od doby, kdy jsem před šesti lety přišel do České republiky, cítím, že zde je prostředí, které se intenzivně vřazuje do kulturní Evropy. Tato cena je pro mě velkým symbolem tohoto procesu a já jsem proto za ni – jako evropský pěvec – dvojnásobně šťastný.
Pro mnoho zahraničních pěvců je Česko jen zastavením na jejich cestě za kariérou směrem na západ. Jak je to s vaším šestiletým „zastavením“ v Ostravě?
Když jsem sem přišel, měl jsem za sebou velké role na operních scénách v Itálii, Curychu a ve Spojených státech, ale zůstávám zde právě proto, že věřím v perspektivní situaci vaší kultury, speciálně v Ostravě, a cítím, že má kariéra tu dostává stoprocentní šanci, ať už ve světovém nebo českém repertoáru.
Jaký máte vztah k české opeře?
Velmi vřelý. První rolí, kterou jsem zde zpíval, byl Laca v Janáčkově Její pastorkyni, kterého si za pár dní zopakuji v Mexico City, dále Manolios v Řeckých pašijích, Princ v Rusalce, jehož jsem před měsícem zpíval v ostravském nastudování s velkým úspěchem v Římě. A příští rok se těším na další role v Janáčkových operách Káťa Kabanová a Věc Makropulos. Janáček je – spolu s Richardem Wagnerem – jedním z mých nejmilejších skladatelů.
Cena Thálie se uděluje nejen za krásný hlas, ale také za herecké ztvárnění postavy. Je podle vás herectví v opeře důležité?
Absolutně. Nedokážu ve svých postavách oddělit herectví od pěveckého výkonu. Někdy to není v mém oboru – dramatickém tenoru – pokládáno za obvyklé a přináší to i jistý risk, ale svých nejlepších výsledků v posledních letech jsem vždy dosáhl propojením obou rovin. Cyrano je toho klasickým příkladem.
Čím je pro vás tato postava?
Je to velice komplikovaná postava, a proto výzva i pro činoherce, natožpak pro operního tenora, kde k tomu všemu přistupuje náročný pěvecký part. Ale já Cyrana miluji – pro jeho poezii, romantismus a velké vnitřní drama.
