Výpravu pro inscenaci vykouzlil osvědčený člen plzeňského loutkářského týmu Ivan Nesveda. Zatímco tři pohádkové chasníky (hrají je Vladimír Sosna, Petr Borovský a Robert Kroupar) na jeviště vypravil v barvách jako květ, prince Jaroslava (Toníka Procházků), jeho princeznu Jaromilu (Radku Maškovou) i zlého čaroděje, alchymistu a iluzionistu Morgiana Morana (Vladimíra Čadu) oděl do stříbrnočerných hábitů.

Tři mušketýři po česku

Režisér Dvořák barevný kontrast potom dobře "ideologicky" usadil. Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého pojal v třímušketýrském duchu "jeden za všechny, všichni za jednoho". Čtvrtý do party, "D"Artagnan", totiž princ Jaroslav z Jaroměře, je ovšem na rozdíl od Dumasovy předlohy poněkud natvrdle přitroublý a jeho rty i hlava jsou záměrně vytvarovány do degenerativní podoby příslušníků habsburské C & K dynastie.

Smysl pro humor podědil Toník Procházků po otci Antonínovi, plzeňském Moliérovi a Woody Allenovi dohromady. Také černokněžnictvo začátku třetího tisíciletí se zmodernizovalo. Na uspávání hostů už nepoužívá zpozdile pracné máchání hůlkou, ale uspávací jídlo, uspávací víno, a pak rovnou rajský plyn. Princeznu zaklíná Moran nejprve do růže, pak do rybky a do motýla. A na špehování vetřelců používá filmovou "sledovačku" a la kamera obskura. Široký bydlí na Otesánkově pasece, probudit ho je práce pro voly, a do příběhu podstatně zasahují kočka, kocour a ježek. To aby v inscenaci byly i nějaké loutky.

Hrát se bude už za pár dnů

Plzeňskou inscenaci Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého zdobí veselé detaily. Malé diváky samozřejmě potěší příběh s nezbytnou cestou za štěstím, ty větší zase všelijaké narážky a souvislosti, a přinejmenším také radostné cembalové hudební motivy Michala Vaniše. A tak si říkám, už aby tady byla divadelní sezóna a ti "tři mušketýři" Alfy (jsou samozřejmě čtyři) začali těšit diváky.