Článek
Strhující naftařské drama Až na krev je z těch vzácných případů, které splňují vše, co lze od dobrého filmu očekávat. Ne nadarmo má na kontě vedle dvou Oscarů přes čtyřicet dalších cen a v hlasování filmových fanoušků na serveru IMDb.com se vyhoupl na 33. místo v žebříčku nejlepších filmů historie – mj. před letošního i loňského oscarového vítěze Skrytá identita Martina Scorseseho a Tahle země není pro starý bratrů Coenových.
Základ poskytl výborný scénář, pro jehož napsání se Anderson (Magnolie, Opilí láskou, Hříšné boogie) inspiroval první třetinou románu Uptona Sinclaira Petrolej z roku 1927. K tomu nastudoval ohromné množství materiálů o dějinách naftařského průmyslu a jeho králů, přičemž jedním ze vzorů pro stvoření hlavního hrdiny mu byl osud kalifornského ropného magnáta Edwarda Dohenyho.
Z těchto základních ingrediencí stvořil příběh muže, který v životě získal ohromné bohatství ve smyslu majetku a moci a ztratil veškeré bohatství ve smyslu citu a mezilidských vztahů.
Dřina, peníze, víra, rodina
Osud Daniela Plainviewa sledujeme od konce devatenáctého století, kdy byl chudým horníkem, jenž si na chléb vezdejší vydělával tvrdou prací ve stříbrném dole. Tehdy dřel doslova až na krev, a když se po odpalu nálože polomrtvý doslova doplazil několik kilometrů, aby prodal tu trochu dobyté vzácné rudy, bezmála za to zaplatil životem. Krátce nato ale ze země vytáhl svůj první kbelík ropy…
Daniel Plainview je spolu s dalšími postavami v čele s knězem Elim Sundayem (Paul Dano) v umně spletitém příběhu ztělesněním všeho, na čem vyrostla Amerika: dřina, bohatství, moc, víra, rodina. Anderson přitom - aniž by použil jediný průhledný odkaz k současnosti - zřetelně ukazuje, že nic se vlastně nemění, stále platí, že ruku v ruce s odhodláním dokázat, co si člověk předsevzal, vysát ze země vše, co je schopna poskytnout, roste i arogance moci a s ní pošlapání a zneuctění hodnot, které se přitom stále skloňují ve všech pádech jako základní stavební kámen společnosti. Hnacím motorem veškerého dění je přitom ropa.
Výtečný scénář natočil Anderson se zručností umného vypravěče, jenž nepotřebuje mnoho slov, aby vyjádřil vše podstatné, staví film na obrazové stránce, dokáže naplno využít filmových postupů i složek včetně hudby, střihu, zvuku. Jeho postavy ani vteřinu planě nežvaní, kupodivu dokonce (na rozdíl od většinové filmové tvorby) nevykládají, co divák vidí na plátně, takže se nerozmělňuje ani nezdržuje relativně pomalé, nicméně strhující vyprávění.
Na plátně ovšem divák vidí především Daniela Day-Lewise. Bez přehánění lze říci, že jestli Faust upsal duši ďáblu, pak Day-Lewis ji upsal filmu. To, jak Plainview potí krev a slzy ve svém dole, je zcela srovnatelné s tím, co ze sebe vydává herec, který je ostatně známý až výstředním ponořením do svých postav. Ostatně neméně známý je pečlivostí při výběru rolí. Andresonovi kývnul okamžitě a nabídnutou šanci dovedl až ke svému druhému Oscarovi.
Je úžasný od prvních, prakticky němých patnácti minut filmu, kdy dobývá v dole rudu. Během té doby se o něm divák beze slov dozví vše podstatné včetně jeho snahy přimknout se k někomu bezbrannému. Ujme se malého syna svého mrtvého kamaráda – a za chvíli už člověk bezmála zapomene, že dítě není jeho. Podobně přesvědčivý je ve všech situacích, takže s maximální působivostí přenáší na plátno odvěký rozpor mezi poctivě nabytým úspěchem a bohatstvím a neméně těžce pokřiveným charakterem člověka.
Plainviewův celoživotní složitý a především konkurenční vztah s podobně manipulativním leč svatouškovsky vyhlížejícím knězem Elim Sundayem je zosobněním ďábelské arogance člověka, který v kariéře (lhostejno v jakém oboru) došel tak daleko, že podlehl vždy aktuálnímu klamu, že si může beztrestně ve smyslu vyšší spravedlnosti dovolit absolutně všechno včetně nenávisti vůči světu.
Až na krev, USA 2007
Režie a scénář: Paul Thomas Anderson, Kamera: Robert Elwit, Hrají: Daniel Day-Lewis, Paul Dano, Dillon Freasier a další