Článek
Své nadčasové snímky dělal černobíle a věrný zůstával značce Leica. Cartier-Bresson oslaví v pátek 95. narozeniny. Přestože fotografovat přestal již téměř před 30 lety, neboť cítil, že "nemá více, co by řek,l" jeho vliv je stále zřejmý. Ani dnes však neztratil nic ze svého nadšení pro malbu, s níž kdysi začínal a o níž se dnes také raději baví.
Umění vědět kde být
Jeho manželka, fotografka Martine Francková, tvrdí, že její muž vždycky přesně věděl, kde být: "Myslím, že Henri měl vrozenou intuici pro to, aby rozpoznal, kde se něco důležitého děje. Byl v Indii, když byl zavražděn Mahátma Gándhí, byl v Číně, když vrcholila občanská válka, a i v Rusku se objevil v pravý čas." Cartier-Bresson položil základy moderní reportážní fotografie. Jeho snímky ilustrují spíše všeobecné pojmy, jako je radost, štěstí, bolest, smutek, bída,mládí, stáří, krása a podobně, a pod nimi se skrývající lidský úděl. "Často se jedná o zlomek vteřiny, kdy se podaří zachytit ten vzácný - rozhodující okamžik," říkával Cartier-Bresson, a tento termín také vešel do historie.
"Celý život jsem byl amatérem," prohlašoval fotograf, který se narodil 22. srpna 1908 ve francouzském Chanteloup v zámožné rodině textilních průmyslníků. Vyrůstal obklopen uměním, jež se stalo jeho láskou. Na sklonku 20. let začal studovat malířství, stýkal se s významnými surrealisty, nakonec se ale rozhodl pro fotografii. Když se jednou probíral obrázky maďarského fotografa Martina Munkacsiho, zaujala ho momentka tří hochů dovádějících ve vlnách jezera Tanganika. "Náhle jsem pochopil, že fotografie může zachytit věčnost v jediném okamžiku," vzpomínal.
Udeřit v pravý čas
Cartier-Bresson si tedy koupil svoji první Leicu a začal se potulovat ulicemi Paříže a dalších měst s cílem "udeřit v pravý čas". Stíhal se ale zabývat i filmem, pracoval například jako asistent francouzského režiséra Jeana Renoira při natáčení filmu Pravidla hry.
V roce 1937 během španělské občanské války točil dokumenty, za druhé světové války byl jako vojenský fotograf zajat, ale unikl. Když se však blížilo osvobození, byl už v Paříži, aby zachytil milované město, kde dodnes žije.
Magnum Photos se zrodila nad lahví
V květnu 1947 se při setkání přátel nad lahví šampaňského zrodila proslulá agentura Magnum Photos. Svým autorům měla poskytovat servis, ale zároveň i zaručovat autorská práva a značnou tvůrčí svobodu. Právě značka nápoje vnukla tehdy Cartierovi-Bressonovi, Robertu Capovi, Davidu Seymourovi, Georgi Rodgerovi a Billu Vandivertovi název nového typu obrazové agentury. Magnum byla a stále je spolkem s přísnými vstupními podmínkami a členstvím. Díky svým snímkům ze 60. let byl do ní přijat i Čech Josef Koudelka, a funguje v ní stále.
Několik let strávil Cartier-Bresson v Indii, Barmě, Pákistánu, Indonésii a Číně. V roce 1952 se vrátil zpět do Evropy, aby se o dva roky později stal prvním západním fotoreportérem, který zachytil poválečný Sovětský svaz. Následné cesty jej zavedly i na Kubu, do Mexika, Kanady, Spojených států, Indie, Japonska a řady dalších zemí.
Muž, který se sám odmítal fotografovat, byl také dobrým portrétistou. Před objektivem mu stáli například Jean-Paul Sartre, Pablo Picasso, Colette, Henri Matisse, Ezra Pound či Alberto Giacometti.
Není bez zajímavosti, že první monografie Cartiera-Bressona, Postavy na veřejnosti téměř neviditelné, vzešla z pera jeho přítelkyně, české historičky umění a teoretičky fotografie Anny Fárové.