Ve zchátralém hotelu Na krásné vyhlídce přebývá skupina podivuhodných, zkrachovalých existencí - majitel, neúspěšný herec, šofér s kriminálnickou minulostí, umělecky založený číšník, protřelý obchodní cestující. Tuto pochybnou partičku financuje za poskytované sexuální protislužby stárnoucí hraběnka, kterou bratr přijel pumpnout o peníze na zaplacení údajného karetního dluhu.

Příchod dívky Kristiny, již šéf hotelu Strasser před rokem svedl a opustil, zčeří hladinu nudy. Aby Strassera zachránili před manželstvím, předstírají pánové, že se s Kristinou vyspali, až ji téměř doženou k šílenství. Když se dozvědí, že zdědila deset tisíc marek, začnou se o ni o překot ucházet.

Tato hra je hořkou sondou do společnosti, která se nesnaží předstírat vznešenější city či ideály. „Horváthův pohled je umíněný, poctivý, bezohledný. Jeho nebezpečím je anekdotičnost,“ cituje program hodnocení Carla Zuckmayera z roku 1931. Anekdotičnost ale představuje větší nebezpečí pro inscenátory, než pro Horvátha samotného a inscenace režiséra Michala Dočekala jejímu svodu snadno a bezezbytku podlehla. Hořkost nahradila křečovitým veselím a jednoduše zvolené kontury postav obtáhla tlustou karikující čarou.

Číšník Max hostujícího Radka Holuba v špinavém fraku je cynický, odporně slizký a ukomikovaný, Strasser Václava Vydry upachtěně bezmocný, Emanuela, svobodného pána von Stetten vytváří František Němec v drobnokresebné groteskní nadsázce, hraběnka von Stetten v podání Hany Maciuchové je poživačná kráska namísto seschlé trosky, Karlovi Michala Novotného lze jen stěží uvěřit jeho vražednickou minulost, nevýraznou karikaturou zůstal i cesťák a podovdník Müller Oldřicha Vlacha.

A to přesto, nebo právě proto, že všichni hrají jak o život. Kristina Lucie Štěpánkové má v sobě víc jímavosti svedené dívky než tvrdosti ženy, jež prošla peklem svobodné matky podezřelé z vraždy dítěte.

Inscenace hry, kterou Horváth umístil „na kraj středoevropské vesnice“ mezi dvěma válkami, o nichž je v textu řeč, mate diváky emblémem Evropské unie, který působí stejně prvoplánově jako závěrečná spartakiáda, při níž pánové sestaví slovo „láska“ ze zřícených písmen názvu hotelu. Ano, o lásce, či spíše o její neschopnosti, se tu hrát mělo, stejně jako o beznaději, cynismu a vykořeněnosti lidí bez ideálů. Nebylo by to divácky atraktivní (to ale není ani tato inscenace), ale rozhodně blíž Horváthově hořké společenské medicíně.

Ödön von Horváth: Na krásné vyhlídce
Překlad Josef Balvín, režie Michal Dočekal, dramaturgie Kristina Žantovská, scéna David Marek, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Michal Novinski.
Česká premiéra 18. 3. 2008 v Divadle na Vinohradech