Pravda vítězí! Skví se na jevišti malou chybičkou pozměněné národní heslo. A také druhé: 1492 - Žižka dobyl Ameriku. Je tím zaděláno na příběh převelice aktuální nejenom za života Tyla, kterého Havlíček (ten na národní city moc nedal) v jedné z břitkých polemik ironizoval jako "posledního Čecha".

Čech v Americe - sousto pro čerty

Učitýlek Slovíčko (Filip Rajmont) s almužnou místo platu je už takový chudák, že chce zběhnout do Ameriky. Slušný člověk, křivého slova z huby nevypustí. Když už ho strašlivě rozlítí jeho milá Terezka (Petra Výtvarová), vyjde mu z úst: "Ty - zkažená demogratko!" V útěku z domova utvrzují Slovíčka všemi mastmi mazaní čerti (Tomáš Lněnička, Václav Veselý), a také hospodský Pinta, otec Terezky (Dušan Hřebíček). Všechno v inscenací bublá vlasteneckým duchem. Přítomny jsou slovanské bohyně čili lesní panny Jasana, Lupena, Květena. Když je zapotřebí, promění se v múzy Euterpu, Melpomenu a Thálii (to vše elegantně zvládají Kamila Sedlárová, Lenka Loubalová a Martina Nováková).

Samozřejmě malá výprava z Čech na rozdíl od Žižky, Kolumbova předběhlíka, se chová spíše jako Matěj Brouček na výletu do 15. století, a tak tak uteče před rudochy a jinými podivnými lidmi, jako jsou třeba američtí kvakeři.

Pravda vítězí, vítězi - pr..d. ví....!

Goldflamova Lesní panna je vtipnou, sarkastickou hříčkou. Diváci se na ní náramně baví. Také hudební plán Pavla Horáka je nesen v srozumitelném rozpětí od Proč bychom se netěšili přes symfonii Z nového světa až po výprodej čehokoli pod závojem americké hymny, a v Americe osudově teskné songy Čechy krásné, Čechy mé, a Kde domov můj. Všechno se nakonec vrací do krásných vlasteneckých kolejí opečovávaných naší "kvlastiláskou". Hrdinové hýří slovy vzletnými, květnatými. Jenom to heslo nad námi ještě trochu ošuntělo. Ztratilo se z něho několik písmen, takže nad hlavami září zcela originálně a po našem, ve verzi i na prahu EU nejpravdivější: Pr d ví !