Hlavní obsah

Mecenáš umění a vědy, sesazený kacíř

Právo, Pavel Kováč

Se jménem císaře a sicilského krále Fridricha II. z rodu Štaufů (1194–1250) se většina z nás setkala v hodinách dějepisu. Vydal Zlatou bulu sicilskou, díky které se čeští Přemyslovci stali dědičnými králi, a v západočeském Chebu lze navštívit jeho rezidenci s nádhernou kaplí, kterou nám závidí celé Německo.

Foto: Repro katalog, Právo

Portrét císaře Fridricha II. na středověké fresce.

Článek

Málokdo ale tuší, jak výjimečný to byl panovník. Švýcarský historik Jakob Burckhardt jím byl tak nadšen, že ho neváhal označit za prvního moderního člověka na trůně a považoval ho za otce italské renesance.

Zvídavý vládce a vzdělaný diplomat

O tomto císaři připravilo pro tento rok reprezentativní výstavu Landesmuseum v německém Oldenburgu. Doprovází ji několikakilogramový katalog, vydaný nakladatelstvím Philipp von Zabern.

Expozice a kniha představují Fridricha II. jako zvídavého vládce, který inicioval založení Sicilské básnické školy, jež byla vzorem i pro Danta, a vybudoval řadu unikátních hradů, které patří k turistickým atrakcím Itálie.

Mluvil plynně několika jazyky včetně latiny, řečtiny a arabštiny. Zajímal se o právo, medicínu, matematiku, přírodní vědy a filozofii. V Neapoli otevřel historicky první státní univerzitu. Kronikáři ho označovali za vládce, jemuž se prý křesťanská víra stala pouhou hrou.

Císařův syn při lovu ptáků.foto: Právo/Repro katalog

Tvrdil, že sváry mezi lidi zaseli tři lidé: Mojžíš, Kristus a Mohamed. Kdyby jich nebylo, byl by na světě klid a mír. Postavil se do čela křižácké výpravy, ale nevybojoval žádnou bitvu, nýbrž uzavřel se sultánem výhodný mír.

Katolická církev to považovala za absolutní zradu. On sám šokoval preláty přáním prohlédnout si v Jeruzalémě muslimské památky a navštívil se zájmem mešitu Al Aksa, která podle dohody zůstala v rukou Arabů. Za svoje neortodoxní názory byl několikrát exkomunikován papeži a koncil v Lyonu ho dokonce neúspěšně sesadil z trůnu jako kacíře a tyrana.

Autor lovecké příručky

Nejpůsobivějším exponátem oldenburské výstavy je proslulý Fridrichův spis O umění lovu s ptáky, který je na svou dobu skutečně moderní ornitologickou příručkou, za niž by se nestyděl ani Leonardo da Vinci coby badatel.

Císař třeba zalepoval supům nozdry voskem, aby zjistil, zda se při hledání mršiny řídí jen zrakem či také čichem.

Dospěl k poznání, že dravci neloví, pokud nejsou hladoví. Uvádí to na příkladu sokolů: když byli nasyceni a podstrčili jim kuře, nezabili ho ani na něj nezaútočili. Jiná pozorování vyplynula z jeho pokusů s umělými líhněmi ptáků.

Opatřil si třeba pštrosí vejce, aby zjistil, zda stačí, když je zahrabe do sluncem rozehřátého písku, aby se z něj i bez vysezení vylíhlo ptáče. Pro toto unikátní zoologické pojednání císař sám vytvořil i soubor kreseb a iluminací.

Ptáci ve Fridrichově spisu o Umění lovu s ptáky.foto: Právo/Repro katalog

Náhlá smrt Fridricha II. v prosinci 1250 byla měsíc držena v tajnosti, aby zpráva nepodnítila ke vzpouře vnitřní i vnější nepřátele impéria.

Také díky tomu se mezi stoupenci i nepřáteli objevila iracionální víra, že císař nezemřel, ale jen usnul v sicilské Etně, království mrtvých, nebo v duryňské hoře Kyffhäuser, aby se vrátil před koncem světa a do Evropy přinesl štěstí i spravedlnost.

Nejslavnější knihu o Fridrichovi napsal historik Ernst H. Kantorowicz. Oblíbili si ji nacisté. Himmler ji měl údajně na nočním stolku a Göring ji věnoval Mussolinimu. Ale sám Kantorowicz musel jako žid emigrovat do USA; jeho matka zemřela v koncentračním táboře v Terezíně.

Kaiser Friedrich II. (1194–1250)

Landesmuseum für Natur und Mensch, Oldenburg, do 5. června

Katalog v ceně 30 eur (544 stran, 700 barevných reprodukcí) vydalo nakladatelství Philipp von Zabern.

Reklama

Výběr článků

Načítám