Hlavní obsah

Cormac McCarthy a cesta bez cíle

Právo, Pavel Šrut

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jak to ten Cormac McCarthy dělá? Jednoduše: převezme tisíckrát použité kulisy, fígle a stereotypy tzv. nízkých žánrů – westernu, krimi nebo sci-fi - a nenápadně z nich vytvoří vysokou literaturu. Navíc zcela dnešní, temnou, brutální a nelítostnou. Ale to není všechno; on umí protrhnout tu temnotu paprskem naděje – opět zcela nenápadně.

Foto: Archiv, Právo

Pavel Šrut se zamýšlí nad dílem amerického spisovatele Cormaca McCarthyho.

Článek

Z jeho „krvavého“ románu Tahle země není pro starý vznikl znamenitý a předloze věrný film bratří Coenů a na adaptaci jeho nové knihy Cesta, tentokrát v žánru sci-fi, prý už si filmaři brousí zuby. Teď ji česky v překladu Jiřího Hrubého vydalo Argo.

Vznikne-li, bude to ta nejpodivnější filmová road movie! Americkým vnitrozemím, krajinou bez krajiny, dny bez slunce a nocemi bez hvězd tu budou tlačit supermarketový vozík muž a dítě. Ve vozíku mají to nejnutnější, co jim dovoluje (prozatím) přežít apokalypsu, čas bez času, který nastal po globální katastrofě.

Šourali se popílkem, jeden druhému navzájem představovali svět, čteme hned v úvodu – a až do konce knihy se na tom nic nemění.

Kolikrát bylo ve sci-fi literatuře téma zkázy světa a lidstva až do úmoru zpracováno a metaforizováno! Ničeho takového se Cormac McCarthy nedopouští. Jen popisuje cestu otce a jeho malého syna k moři. Čeká je tam nějaké vysvobození? Nejspíš ne. Ale je dobré mít nějaký cíl i v situaci bez východiska.

Vše, na čem záleží, je přežít. I když existuje jen vypůjčený čas a vypůjčený svět a vypůjčené oči, aby nad ním mohly plakat.

Nechápu, jak na tomhle půdorysu dokázal autor vystavět napínavý „zálesácký“ román. Vystačí si s popisem zničené krajiny a fyzických stavů svých dvou hrdinů.

Duševní stavy jsou zde vyloučeny, stejně jako vzpomínky, nic se nedozvíme o tom, co katastrofu způsobilo a v jakém kalendářním čase se děj odehrává. Kde není budoucnost, není ani minulost. Vše je minimalizováno – dokonce i dialogy mezi otcem a synem. Takhle například probíhá rozhovor po nálezu pistole s několika světlicemi.

K čemu je ta světlice?

K čemu je ta světlice? Kdybys komukoliv chtěl říct, kde jseš.

K čemu je ta světlice? Kdybys komukoliv chtěl říct, kde jseš. Jako komu?

K čemu je ta světlice? Kdybys komukoliv chtěl říct, kde jseš. Jako komu? Nevím.

K čemu je ta světlice? Kdybys komukoliv chtěl říct, kde jseš. Jako komu? Nevím. Jako Bohu?

Jo. Třeba někomu takovýmu.

Nevím, jak tentokrát pochodím se závěrečnou vonnegutovskou formulí. Proto jen zkusmo: Tak to chodí.

Reklama

Související témata:

Související články

Králík kličkuje a Updike se vrací

Kdysi Flick válel za Čaroděje, tým naší střední školy. / Byl dobrý: vlastně jednička. / Ve čtyřicátém šestém nasázel tři sta devadesát bodíků, / a to je pořád...

Karel Šiktanc, muž, který neřeční

Karlu Šiktancovi bude letos v červenci teprve osmdesát, ale v lecčems je mladší než velmi mladí a už velmi „oražení“ básníci. Poslechněte si ho a věřte,...

Co tím Sü San-Kuan myslel?

Každá historická analogie na jednu nohu kulhá. Ta moje bude nejspíš kulhat na obě, ale ven s ní: V dobách, kdy se u nás konaly velkolepé spartakiády, zároveň...

Výběr článků

Načítám