Budou je následovat i velká hudební vydavatelství, která Irglovou a Hansardovu skupinu The Frames víceméně přehlížela?

Přestože kapela je v tuzemsku populární, její loňskou desku The Cost distribuuje malá společnost, kterou vlastní Američan, label Maximum Underground. Přitom jedna její deska, koncert Breadcrumb Trail, vznikla v roce 2002 v Brně a vydala ji relativně velká zdejší firma Indies.

Člověk by byl rád optimistou, jenomže Irglová není prvním případem, kdy mocní muži v pozadí tuzemské pop music ignorovali signály ze zahraničí a raději dál hledali další kopie zdejších Chinaski, ještě jeden boyband nebo vytvářeli české hvězdy amerického r’n’b, byť černoškami se to u nás rozhodně nehemží.

Podobně jako kapela Sunshine

Není možné nevzpomenout si na případ dnes dost populární táborské skupiny Sunshine, která doma uspěla až poté, kdy byla jejich hudba použita ve dvojce filmu Blair Witch.

Přestože už dávno jezdila několikatýdenní šňůry po USA, v Česku ji znalo jen pár zasvěcených a žádný ze zdejších vydavatelů o ni nejevil zájem. Dokonce i její první deska u velké firmy Moonshower and Razorblades nevznikla pro českou pobočku nadnárodního Universalu. Ten ji pouze převzal od labelu Custard, který vede bývalá členka 4 Non Blondes Linda Perryová. V Česku vzniklo až následující album. Sunshine se sice díky popularitě Blair Witch stali tahákem tuzemských koncertů, jenže jinak se toho pro ně moc nezměnilo.

A podobné poměry panují v éteru. Dnes by se sice jen těžko hledala rozhlasová stanice, která by opomíjela Oscarem oceněnou baladu Falling Slowly, jinak ale rádia dál donekonečna omílají jen několik set písní z oné univerzální směsky Madonny, tuzemské country, hitů nejlépe z osmdesátých let a zatuchlého českého středního proudu.

Otázka tedy zní, co se musí stát, aby zdejší hudební trh přestal sázet hlavně na jistotu. Překoná to zlatá soška Oscara?